8 C 274/2021-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 22 840 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 20 000 Kč od 8.4.2021 až do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 700,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 192 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 21.3.2020 žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 18.5.2020 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytlo [anonymizováno] žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, úrokem ve výši 4 376 Kč, do 1.11.2020 Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetu, což žalobce dále zevrubně popsal včetně procesu zaslání verifikační platby žalovanou. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu na vymáhání. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 28 032 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 376 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 840 Kč a nákladů na upomínání ve výši 816 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem. 2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalovaná ve věci uvedla, že dluh vznikl z důvodu současné epidemie, neměl dostatek financí. K dotazu, jakým způsobem byly případně zkoumány její příjmy a výdaje před uzavřením smlouvy, uvedla, že nějaké údaje v žádosti vyplňovala, ale určitě tyto nedokládala. Závěrem žalovaná uvedla, že by dluh byl schopna splácet po 1 000 Kč měsíčně s ohledem na četnost závazků. 3. Z oznámení ze dne 14.4.2021, které bylo dle poštovního archu odesláno žalované dne 15.4.2021, vyplynulo, že žalované byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 15.6.2021 vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána před podáním žaloby. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a [anonymizováno] a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Dále žalobce doložil celkem tři upomínky adresované žalované jeho právním předchůdcem, bez dokladu jejího odeslání. Dále žalobce doložil písemnosti nepodepsaných žalovanou, a sice smlouvu o úvěru a obchodní podmínky. Dále žalobce doložil rovněž tabulku obsahující kontaktní údaje na žalovaného a údaje o předmětném úvěru. Z výpisu z bankovního účtu [právnická osoba] vyplynulo, že dne 23.3.2020 bylo odesláno na bankovní účet č. [bankovní účet] označený jménem a příjmením žalované 16 000 Kč a dne 6.4.2020 dalších 4 000 Kč. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [anonymizováno] zaslal dne 23.3.2020 a 6.4.2020 žalované na její bankovní účet celkem 20 000 Kč. Žalovaná v dané souvislosti neuhradila [anonymizováno] či žalobci ničeho. Pohledávku za žalovanou postoupilo [anonymizováno] žalobci, což bylo žalované oznámeno písemností odeslanou dne 15.4.2021, následně žalobce také zaslal žalované předžalobní výzvu. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že [anonymizováno] poskytl žalované bezhotovostně 20 000 Kč. Z provedeného dokazování, a žalobce konečně ani v žalobě takovou skutečnost netvrdil, ovšem nevyplynulo, že by se [anonymizováno] zabýval schopností žalované předmětný úvěr splácet. Je pravdou, že zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Z daného pohledu je pak třeba považovat předmětnou smlouvu za neplatnou. 9. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 20 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až předžalobní výzvu odeslanou žalované dne 15.4.2021. Tuto je třeba považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání (§ 573 občanského zákoníku), tedy dne 20.4.2021. Jelikož žalovaná v následující den bezodkladně neplnila, je od dalšího následujícího dne v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 142 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní slu