8 C 328/2020-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 5 167 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 828 Kč od 23.3.2018 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná jej požádala o poskytnutí úvěru. Žalobce nejprve na základě informací od žalované posoudil její schopnosti splácet úvěr, když posoudil její příjmy a výdaje a dále provedl lustrace v interním systému, insolvenčním a exekučním rejstříku. Informace, které žalovaná tímto poskytla, byly zaznamenány v protokolu z jednání s klientem. Žalované byly také poskytnuty veškeré informace o úvěru, které předpokládá zákon tak, aby mohla posoudit, zda požadovaný úvěr odpovídá jejím finančním schopnostem a možnostem, případně porovnat podobné nabídky úvěrů na trhu. Dne [datum] pak tedy žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce vyplatil žalované v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 2 000 Kč na dobu do 15.12.2017 a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně sjednaného administrativního poplatku ve výši 660 Kč a sjednaného úroku ve výši 18 Kč do uvedeného data splatit. Jelikož žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, žalobce jí v souladu s uzavřenou smlouvou účtoval následující platby: poplatek za upomínky při prodlení žalované o 7 dní ve výši 150 Kč, za prodlení 14 dní ve výši 250 Kč, za prodlení 21 dní ve výši 350 Kč a za prodlení 30 dní ve výši 400 Kč Tyto náklady nahrazují sjednaný úrok z úvěru běžící pouze do sjednaného data splatnosti úvěru, po kterém již žalobce úrok z vypůjčené částky neúčtuje, a dále představují účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované spojené s poštovným, telefonickými urgencemi, mailovými urgencemi, personální a administrativní režií atd. Všechny upomínky byly žalobkyní odesílány prostřednictvím automatizovaného odesílacího systému formou obyčejné poštovní zásilky. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani po odeslání shora uvedených výzev k úhradě, byla jí žalobcem dne 15.3.2018 odeslána předžalobní výzva, na níž žalovaná nereagovala. V důsledku prodlení žalované účtuje žalobce dle uzavřené smlouvy rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, tj. z částky ve výši 2 678 Kč, a to za každý den prodlení, za období od 16.12.2017 do 28. 7. 2020, když vzhledem k délce prodlení žalované a výši smluvní pokuty žalobkyně zohledňuje ustanovení zákona a smluvní pokutu žádá pouze ve výši součinu čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, tj. 0,5 x 2 678 Kč, tj. ve výši 1 339 Kč. 2. V podání ze dne 22.12.2020 vzal žalobce žalobu zpět ohledně zaplacení 339 Kč, které požadoval na smluvní pokutě s tím, že souladná se zákonem je smluvní pokuta 1 000 Kč jako polovina poskytnuté jistiny. Dále zevrubně zopakoval svá žalobní tvrzení, zejména co se týče zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr a dále doplnil, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. 3. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 4. Z výpisu z centrální evidence exekucí vyplynulo, že žalovaná zde k [datum] neměla záznam. Z výplatních pásek žalované vyplynulo, že v září a říjnu 2017 její čistá mzda činila 13 789 Kč, resp. 15 929 Kč. Z tabulky označené jako„ [příjmení]“ vyplynulo, že tato neobsahuje žádnou identifikaci osoby, jíž se má týkat, je zde uveden příjem domácnosti ve výši 14 000 Kč, celkové výdaje 5 300 Kč a volné příjmy tedy 8 700 Kč. Z výpisu z registru ČNB vyplynulo, že žalobce je evidován mezi poskytovateli spotřebitelských úvěrů. Z výpisu z účtu žalobce vyplynulo, že dne [datum] převedl na účet č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč, z tohoto účtu pak dne 14.11.2017 obdržel 1 Kč. Dále žalobce doložil kopie osobních dokladů žalované, a sice oboustrannou kopii občanského průkazu a rodný list. Dále žalobce doložil listinu označenou jako karta klienta týkající se žalované. V této jsou uvedeny její osobní údaje a historický výpis jednotlivých úkonů učiněných v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru. Dále žalobce doložil celkem čtyři upomínky adresované žalované a dále také upomínku předžalobní. Žalobce nedoložil jejich odeslání. Dále žalobce předložil soubor listin, kde absentoval podpis žalované, a sice smlouvu o spotřebitelském úvěru, předsmluvní informace a obchodní podmínky žalobce. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne [datum] na bankovní účet žalované 2 000 Kč, žalobce disponuje osobními údaji žalovaného a listinami shora uvedenými. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <b>14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.</b> 15. S odkazem na § 96 o.s.ř. a s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem soud řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku č. I tohoto rozsudku. 16. I když soud pomine, že žalobce zcela přesvědčivě nedoložil uzavření předmětné smlouvy s žalovanou, bylo by nutné tuto stejně shledat neplatnou, jak je uvedeno dále. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registru exekucí a doložení příjmu žalované) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil, resp. tyto jsou nedostatečné. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mi