8 C 347/2021-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 6 000 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 4 000 Kč od 29.8.2020 až do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 617,42 Kč a úrok ve výši 100 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 23.10.2018 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 23.10.2020 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytlo [anonymizováno] žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do 22.11.2018 Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetu, což žalobce dále zevrubně popsal včetně procesu zaslání verifikační platby žalovaným. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč a paušální náhradu na vymáhání. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem. 2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (převzal osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Z oznámení ze dne 8.9.2020, které bylo dle poštovního archu odesláno žalovanému dne 9.9.2020, vyplynulo, že žalované byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 12.4.2021 vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána před podáním žaloby. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a [anonymizováno] a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Dále žalobce doložil upomínku adresovanou žalovanému jeho právním předchůdcem, bez dokladu jejího odeslání. Dále žalobce doložil písemnosti nepodepsané žalovaným, a sice smlouvu o úvěru a obchodní podmínky. Dále žalobce doložil rovněž tabulku obsahující kontaktní údaje na žalovaného a údaje o předmětném úvěru. Z výpisu z bankovního účtu [právnická osoba] vyplynulo, že dne 23.10.2018 bylo odesláno na bankovní účet č. [bankovní účet] celkem 4 000 Kč, ze stejného účtu ve stejný den [anonymizováno] obdržel 1 Kč s uvedeném jména a příjmení žalovaného. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [anonymizováno] zaslal dne 23.10.2018 žalovanému na jeho bankovní účet 4 000 Kč. Žalovaný v dané souvislosti neuhradil [anonymizováno] či žalobci ničeho. Pohledávku za žalovaným postoupil [anonymizováno] žalobci, což bylo žalovanému oznámeno písemností odeslanou dne 9.9.2020, následně žalobce také zaslal žalovanému předžalobní výzvu. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že [anonymizováno] poskytl žalovanému bezhotovostně 4 000 Kč. Z provedeného dokazování, a žalobce konečně ani v žalobě takovou skutečnost netvrdil, ovšem nevyplynulo, že by se [anonymizováno] zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet. Je pravdou, že zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Z daného pohledu je pak třeba považovat předmětnou smlouvu za neplatnou. 9. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 4 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 9.9.2020. Toto je třeba považovat za doručené třetí pracovní den od jeho odeslání (§ 573 občanského zákoníku), tedy dne 14.9.2021. Jelikož žalovaný v následující den bezodkladně neplnil, je od dalšího následujícího dne v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. 10. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle