1 C 76/2022-46 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 070 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] dne 22. 6. 2008 uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 16 690 Kč (půjčku ve výši 10 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč) a tuto splácet v hotovosti v pravidelných 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil (platit řádně a včas), věřitel tak požadoval uhrazení celé částky v nejbližší době pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu tj. 28. 6. 2009. Žalobkyně od právní předchůdkyně obdržela informaci o celkové výši úhrad žalovaného, a to v částce 9 890 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo s účinností k 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na přechodného věřitele tj. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], což bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následně smlouvou o postoupení pohledávek z 24. 8. 2018 došlo k témuž dni k postoupení pohledávky ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (přechodného věřitele) na žalobkyni. O změně věřitele byl žalovaný informován přípisem ze dne 17. 9. 2018. Žalovaný však na dlužnou částku dosud ničeho neuhradil ani přes upomínku před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v částce 10 000 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyně tak byla s ohledem na čl. 8 Smluvních podmínek oprávněna požadovat uhrazení zbylé části půjčky včetně souhrnného poplatku. Pohledávka z předmětné smlouvy byla nejprve postoupena na přechodného věřitele a poté postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva. 6. Poskytnutí spotřebitelského úvěru upravoval v době uzavření smlouvy o půjčce z. č. 321/2001 Sb. Ten nestanovil zkoumání úvěruschopnosti a soud má za to, že s ohledem na objem poskytnutých finančních prostředků a obsah smlouvy o půjčce, že byly splněny tehdy zákonem stanovené podmínky, aby se poskytnutí finančních prostředků žalovanému jako spotřebiteli pokládalo za platné a žalovaný nijak nezpochybnil, že by před poskytnutím půjčky nebyly zjišťovány jeho majetkové, osobní a finanční poměry. Režim této smlouvy nemohl z logiky věci podléhat režimu z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (zákon přijatý až později). 7. Podle § 3028 odst. 3 věty první zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen„ o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „starého obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 starého obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Podle § 517 odst. 2 starého obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 starého obč.zák., na jejímž základě obdržel 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 16 960 Kč, formou 53 týdenních splátek po 320 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Když uhradil pouze částku ve výši 9 890 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. 28. 6. 2009. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky, soud žalobě vyhověl nejen v části týkající se jistiny, ale i úroků z prodlení, které žalobkyně uplatnila v souladu s § 517 odst. 2 starého obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů od počátku prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 070 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. 12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.