18 C 108/2021-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 11 533 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo], (dále jen„ Smlouva“), uzavřené se žalovanou dne 27. 2. 2020. Úvěr ve výši 8 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 813 Kč měl být žalovanou zaplacen nejpozději dne 12. 3. 2020. Žalovaná ve stanovené lhůtě žalobkyni úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru nezaplatila, proto žalobkyně požaduje po žalované jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 813 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 720 Kč (dle čl. IX. 1. ve výši 0,1 % denně z 8 000 Kč od 13. 3. 2020 do 13. 10. 2020). Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila. 2. K výzvě soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované plánovaný úvěr splatit před uzavřením Smlouvy žalobkyně v podání ze dne 27. 4. 2021 uvedla, že ji posuzovala výpisem z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od [číslo], [číslo] neuvedla však žádná konkrétní zjištění ohledně žalované. Žalobkyně dále uvedla, že opatřila výpis z databáze EUCB, z něhož vyplývá, že žalovaná neměla úvěry po splatnosti. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 6. Ze Smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala, že žalobkyni tyto prostředky splatí spolu s poplatkem ve výši 1 813 Kč nejpozději dne 12. 3. 2020. 7. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019, od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020 bylo zjištěno, že na účtu žalované probíhaly v tomto období platební transakce blíže nespecifikované. 8. Z potvrzení [právnická osoba] o provedené odchozí platbě soud zjistil, že na účet žalované byla dne 27. 2. 2020 provedena platba ve výši 8 000 Kč. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 16 114,56 Kč. 10. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 27. 2. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které téhož dne poskytla převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala, že žalobkyni tyto prostředky vrátí spolu s poplatkem ve výši 1 813 Kč. Žalovaná dluh ani přes výzvu zástupkyně žalobkyně neuhradila. 11. Žalobkyně ve svém podání ze dne 27. 4. 2021 uvedla, že úvěruschopnost žalované posuzovala výpisem z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019, 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020 a že z výpisu z databáze EUCB vyplývá, že žalovaná neměla úvěry po splatnosti. Žalobkyně však neuvedla, a to ani přes výzvu soudu, žádná skutková zjištění ohledně majetkových poměrů žalované a z předložených důkazů nelze dovodit žádná zjištění. Nelze blíže identifikovat jednotlivé platební transakce žalované (např. příjmy ze zaměstnání, výdaje na bydlení, apod.). 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ani nedoložila žádným relevantním důkazem, jak konkrétně posuzovala schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 21. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C [číslo], OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 22. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č. j. [spisová značka] [číslo] a nález [spisová značka] [číslo] - 21). Poskytovatel úvěru má povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí spočívající v tom, že je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnila požadavek zkoumání úvěruschopnosti žal