22 C 131/2022-47 — Okresní soud v Chomutově

I. Žaloba se co do částky 3 342,82 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 973,91 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 20.7.2021 do zaplacení zamítá. II. Řízení se co do částky 3 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 207,92 Kč zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25.11.2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému povinnost zaplatit jí 3 342,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 342,82 Kč od 20.7.2021 do zaplacení a dále kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 973,91 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 4 207,92 Kč a smluvní pokutou ve výši 3500 Kč. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen společnost) byla dne 28.8.2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky ve výši 8 186 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Poslední splátka měla být splatná dne 28.10.2017. Před poskytnutím úvěru společnost zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný splátkový kalendář nesplnil, když z poskytnutého úvěru uhradil pouze částku 12 450 Kč. Poskytnutá částka byla započtena na jistinu ve výši 6 657,18 Kč a částka 5 792,82 Kč na smluvně sjednané příslušenství. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 5 736 Kč, kterou představoval součet jistiny ve výši 3 342,82 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 2393,18 Kč. Závazek byl společností zesplatněn a jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky dne 28.10.2017. Od 29.10.2017 byl tedy žalovaný v prodlení, za což mu byla vyúčtovala smluvní pokuta ve výši 0,5% za každý den prodlení, jež žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupen dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, požaduje ve výši 3 500 Kč. Žalovaný přes výzvy žalobkyně dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Před zahájením jednání ve věci samé podáním ze dne 26.9.2022 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 3 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 207,92 Kč. Soud proto dle § 96 odst. 2 o.s.ř. co do učiněného zpětvzetí ve výroku II. zastavil. 4. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něho omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 6. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, jejichž převzetí žalovaný potvrdil podpisem. Žalovaný uhradil společnosti částku 12 450 Kč. Nesplacenou část pohledávky za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobkyně společnost. [anonymizována tři slova], na žalobkyni smlouvou ze dne 19.7.2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů č. 145/2010 Sb., Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. Dle § 9 odst. 1 uvedeného zákona je poskytovatel úvěru s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotila. Dle žádosti o úvěr měl být žalovaný zaměstnán s příjmem ve výši 18 000 Kč a výdaji 3 500 Kč na bydlení a 3 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Ačkoliv žalobkyně uváděla, že právní předchůdkyně ověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, po vyzvání o předložení důkazu prokazující zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že žádnými důkazy k tomuto tvrzení nedisponuje. Právní předchůdce žalobkyně tedy vycházela pouze z údajů uvedené žalovaným v žádosti, aniž by je jakkoliv ověřovala a mohla tak učinit kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně však na tuto zjištění zcela rezignovala. Zákon o úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy stanovil absolutní neplatnost smlouvy pro případ, že tzv. úvěruschopnost není řádně zkoumána (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru). Nadto Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud tak uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zkoumána, a proto uzavřenou smlouvu o zápůjčce považoval za neplatnou. 12. V případě neplnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž uhradil částku 12 450 Kč, tedy částku převyšující poskytnuté finanční prostředky. Soud proto žalovanou částku včetně požadovaného příslušenství zamítl jako neoprávněnou. 13. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný sice byl plně úspěšný ve věci a příslušela by mu tak náhrada nákladů řízení, avšak žádné prokazatelné náklady žalovanému nevznikly.