22 C 139/2022-73 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22.11.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 000 Kč od 24.9.2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 24.8.2020 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který měla žalovaná vrátit nejpozději do 23.9.2020. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. [právnická osoba], poskytla žalované úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, následně uvedla heslo. Souhlas s registrací a vstupem do uživatelského účtu byl podmíněn souhlasem žalované s příslušenou smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním bezpečnostní SMS, která spolu s dokončením registrace v uživatelském profilu považovala za jednoznačně spojenou s podepisujícím, tedy žalovanou, přičemž žalovaná k žádosti přiložila kopii občanského průkazu. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, odkud nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně uzavřela dne 24.8.2020 s žalovanou smlouvu, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5000 Kč na č.ú. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 23.9.2020. Žalovaná uhradila pouze částku 1.000 Kč, zbývající část úvěru neuhradila. Pohledávka za žalovanou z neuhrazeného úvěru byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021 13.4.2021 právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 3 dnů, přičemž výzva byla podána na poště téhož dne. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že se věřitel před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet, avšak své tvrzení nijak neprokázal, přičemž tím, se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, nemohla být poučena o povinnosti tato svá tvrzení prokázat. Soud tak uzavřel, že se poskytovatel úvěru úvěruschopností žalované nezabýval. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy stanoví v případě porušení povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy na základě námitky učiněné spotřebitelem (§ 87 odst.1), nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Uzavřenou smlouvou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je tak nutné považovat za neplatnou a vztah mezi nimi posoudit podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jelikož žalovaná z poskytnuté částky 5 000 Kč, uhradila pouze částku 1 000 Kč, je povinna žalobkyni, na kterou byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávka za žalovanou postoupena, tuto částku uhradit. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. S ohledem na skutečnost, že uzavřená smlouvy byla neplatná a strany se tak nemohly dohodnout na době plnění, je žalovaná povinna plnit, vydat bezdůvodné obohacení, na základě výzvy žalobkyně, za kterou lze považovat až oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13.4.2021, přičemž tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 13.4.2021 a žalobkyně v ní žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 3 dnů od tj. do 19.4.2021 vycházeje z domněnky doručení tří dnů dle § 573 občan