23 C 268/2021-22 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 15 889,66 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo], (dále jen„ Smlouva“), uzavřené dne 27. 5. 2016 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě Smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v místě svého bydliště a zavázala se ho splatit s příslušenstvím ve výši 12 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši 12 600 Kč odpovídající 6 splátkám. Splatnost dluhu nastala ke dni 27.7.2017, tj. ke dni splatnosti poslední předepsané splátky. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 8 389,66 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč a příslušenství- úrok a úrok z prodlení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna přípisem ze dne 18.1.2021. Přes upomínku žalobkyně ze dne 15.3.2021 žalovaná dluh nezaplatila. 2. Podáním ze dne 5.10.2021, došlým soudu dne 5.10.2021, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 492,11 Kč po výzvě soudu ohledně posouzení ze strany předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnosti žalované úvěr splatit a uvedla, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. Soud v rozsahu tohoto zpětvzetí žaloby řízení zastavil usnesením ze dne 6.10.2021 č.j. 23C 268/2021-18, které nabylo právní moci dne 9.11.2021. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 5.10.2021. Žalovaná se nevyjádřils, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 27. 5. 2016 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v místě svého bydliště a zavázala se ho splatit s příslušenstvím ve výši 12 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši 12 600 Kč odpovídající 6 splátkám. Splatnost dluhu nastala ke dni 27.7.2017, tj. ke dni splatnosti poslední předepsané splátky. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 8 389,66 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč a příslušenství- úrok a úrok z prodlení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna přípisem ze dne 18.1.2021. Přes upomínku žalobkyně ze dne 15.3.2021 žalovaná dluh nezaplatila. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 29.12.2016, (dále jen,,o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, (dále jen,, ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 14. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši 2 400 Kč (15 000 Kč žalované ve výši 12 600 Kč = 2 400 Kč), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 2 400 Kč. 15. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně. 16. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného