23 C 300/2021-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 33 000 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel dne 14.4.2018 nájemní smlouvu, na základě níž žalovanému pronajal svůj byt [číslo] na adrese [adresa žalovaného], (dále jen,, předmětný byt“). Žalovaný však za užívání bytu měsíční nájemné ve výši 5 500 Kč neplatil, proto mu vznikl za měsíce červenec 2019, září 2019, leden 2020, březen-květen 2020 dluh ve výši 33 000 Kč, který nebyl zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne 10.1.2022 došlém soudu dne 12.1.2022, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Z informativního výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov soud zjistil, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu. Z nájemní smlouvy ze dne 14.4.2018 bylo zjištěno, že žalovaný dostal od žalobce do užívání předmětný byt na dobu určitou na 1 rok od podpisu smlouvy s opakovaným prodlužováním, strany se dohodly na nájemném ve výši 5 500 Kč měsíčně splatném vždy nejpozději di 14. dne v měsíci za měsíc následující.. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1.3.2021 podané na poště dne 1.3.2021 bylo zjištěno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužného nájemného ve výši 33 000 Kč za měsíce červenec 2019, září 2019, leden 2020, březen-květen 2020 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalovaný jako nájemce dostal od žalobce jako pronajímatele předmětný byt ve vlastnictví žalobce do užívání předmětný byt na dobu určitou na 1 rok od podpisu smlouvy s opakovaným prodlužováním, strany se dohodly na nájemném ve výši 5 500 Kč měsíčně splatném vždy nejpozději di 14. dne v měsíci za měsíc následující. Žalovaný řádně nezaplatil ve smlouvě sjednané nájemné ve výši 33 000 Kč za měsíce červenec 2019, září 2019, leden 2020, březen-květen 2020, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 3. 2021 podané na poště dne 1.3.2021. 6. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, (dále jen,, o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2237 o.z. smlouva o nájmu bytu vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. Podle § 2246 odst.1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě platně uzavřené nájemní smlouvy. Žalovaný však neplnil za měsíce červenec 2019, září 2019, leden 2020, březen-květen 2020 svou smluvní povinnost, tj. platit sjednané nájemné za užívání bytu ve výši 5 500 Kč, proto mu vznikl dluh za shora vymezené období ve výši 33 000Kč, který je povinen žalobci zaplatit. Nájemné bylo splatné vždy nejpozději do 14. dne v měsíci za měsíc následující, proto je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s §¨1970 o.z. i úrok u prodlení, který je požadován ve výši dle nař. vl-. č. 351/2013 Sb, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a splnil podmínku dle § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy k plnění), proto mu soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 11 193,60 Kč Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 320 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 7 260 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 2 420 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění ke dni učinění úkonu (dále jen,,vyhláška“) ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky, náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky, včetně 21 % DPH z částky 8 160 Kč ve výši 1 713,60 Kč Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.