28 C 322/2021-57 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 7 966 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 18. 8. 2020 uzavřena Smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč Smlouva byla uzavřena v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru, [právnická osoba] [anonymizováno], kde žalovaný obdržel peněžní prostředky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 7 000 Kč s příslušenstvím do 17. 9. 2020 Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 7 966 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 7 000 Kč a nesplacené smluvní pokuty 966 Kč. Nad jejich rámec žalobkyně požaduje náklady upomínání ve výši 39 Kč. Žalovaný i přes výzvu ničeho neuhradil. 2. Podáním doručeným soudu dne 31. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do požadavku na smluvní pokutu ve výši 966 Kč zpět. Soud proto podle § 96 odst. 2 o.s.ř. v dotčené části řízení zastavil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovaným dne 18. 8. 2020 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník dohodli, že [anonymizováno] žalovanému poskytne neúčelový úvěr ve výši 7 000 Kč výplatou v hotovosti v prodejnách [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaný úvěr [právnická osoba] vrátí v základní době splatnosti 30ti dnů. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že mu byla dne 18. 8. 2020 částka ve výši 7 000 Kč v hotovosti vyplacena. Z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba], k nimž nebyl podpis žalovaného připojen, nebylo zjištěno, že by se právě s tímto jejich zněním žalovaný seznámil a vyslovil s ním podpisem úvěrové smlouvy souhlas. 6. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř.). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení žalobkyní předložených listin nemohl mít za to, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně tvrzené skutečnosti o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s konkrétním obsahem Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o sopotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce, ale s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 14. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu prot