30 C 152/2020-109 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 30. 12. 2020 domáhala určení, že výpověď, kterou převzala od žalovaného dne 31.8.2020 je neplatná z toho důvodu, že výpovědní důvod v ní uvedený je chybně uveden a specifikován. Upozornila na skutečnost, že zaměstnavatel neměl dle ust. § 52 písm. f) z.č. 262/2006 Sb. (dále jen,,zák. práce“) právo ji výpověď dát, neboť se jednání popsaného ve výpovědi nedopustila a i kdyby se jej dopustila, nejednalo by 2. se o nesplňování předpokladů pro výkon sjednané práce, ale požadavků pro řádný výkon sjednané práce. V této souvislosti upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2015, sp. zn. 21 Cdo 2930/2014, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že stanoví-li vnitřní předpis (např. pracovní řád) povinnost zaměstnance, nejde o povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, ale jedná se o požadavek zaměstnavatele pro řádný výkon práce zaměstnancem. V souvislosti s tím měl žalovaný porušit svoji zákonnou povinnost, když nevyzval žalobkyni písemně k odstranění nedostatků v požadavcích pro řádný výkon sjednané práce a neposkytl jí zákonem stanovenou dobu k nápravě. Žalobkyně dále uvedla, že dne 1.4.1989 uzavřela pracovní smlouvu, kterou byl založen její pracovní poměr u žalovaného. Původním zaměstnavatelem žalobkyně byl [anonymizována dvě slova] v [obec], ale v souvislosti s reformou veřejné správy přešly práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na základě dohody ze dne 26.8.2002 uzavřené s žalobkyní na žalovaného. Žalovaný se tak od 1.1.2003 stal zaměstnavatelem žalobkyně. V době, kdy žalobkyně obdržela výpověď, pracovala na [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [stát. instituce]. 3. Žalovaný uvedl, jako výpovědní důvod ust. § 52 písm. f) z.č. 262/2006 Sb. zák. práce, podle kterého nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce. Skutkově pak byl výpovědní důvod vymezen tak, že žalobkyně se měla dopustit porušení Pracovního řádu [stát. instituce] a dále i obecně závazných právních předpisů, zejména pak z.č. 312/2002 Sb. o úřednících samosprávných celků a o změně některých souvisejících zákonů a zák. č. 500/2004 Sb. správního řádu. Toto porušení mělo spočívat v dlouhodobém nesplňování předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce, konkrétně v nevhodném chování žalobkyně ve vztahu ke klientům. Žalovaný poukázal na to, že podle ust. § 16 odst. 2 písm. d) z.č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, je úředník povinen zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání a dále dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu je veřejná služba službou veřejnosti, tudíž každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a vycházet jim vstříc. Také uvedl, že předpoklad slušného a zdvořilého chování je stejně tak zakotven v kodexu etiky zaměstnanců [stát. instituce], který je součástí Pracovního řádu [stát. instituce]. V období od měsíce září 2019 do července 2020 obdržel žalovaný 4 písemné stížnosti na nevhodné chování žalobkyně. V souvislosti s tím zmínil, že po osobním pohovoru s nadřízeným žalobkyně v září 2019 se jednomu stěžovateli omluvila. 4. Žalobkyně již při převzetí výpovědi dne 31. 8. 2020 projevila písemně nesouhlas s výpovědním důvodem a skutečnostmi ve výpovědi uvedenými. Následně dne 1. 9. 2020 oznámila písemně zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, neboť má za to, že výpověď z jeho strany je neplatná, a to z důvodu, že v ní nebyl řádně specifikován výpovědní důvod. Výpověď byla žalobkyni dána na základě ustanovení § 52 písm. f) zák. práce. Žalovaný však zcela zásadně zaměnil pojem předpokladů pro výkon sjednané práce a pojem požadavků pro řádný výkon sjednané práce. Předpoklady pro výkon sjednané práce mohou být dosažení určitého vzdělání, stupně kvalifikace nebo osvědčení znalostí zaměstnance a vztahují se ke sjednanému druhu práce. Požadavky pro řádný výkon sjednané práce se vztahují ke konkrétní práci, kterou má zaměstnanec vykonávat. Mezi tyto požadavky patří například vhodné společenské vystupování, předepsaný oděv, příjemný vzhled, schopnost udržet si potřebnou autoritu, organizační schopnosti, slušné chování a podobně. Ve výpovědi však žalovaný slušné chování označil jako předpoklad pro výkon sjednané práce, i když se zcela jednoznačně jedná o požadavek pro řádný výkon sjednané práce. Pokud žalovaný se ve výpovědi uváděl, že obdržel na osobu žalobkyně v období od září 2019 do července 2020 několik stížností na její údajné nevhodné chování, pak se žalobkyní byla řešena pouze stížnost jediná a žádné další s ní nebyly vůbec projednány. V případě prvé stížnosti se žalobkyně stěžovateli omluvila, ale o dalších žalovaným tvrzených stížnostech nevěděla, tudíž neměla možnost na ně jakkoliv reagovat. Vzhledem k tomu nebylo podle názoru žalobkyně možné činit žádné závěry o jejím nevhodném chování, neboť žádná ze stížností, vyjma jediné, nebyla se žalobkyní vůbec projednána, a tudíž není zřejmé, co je obsahem stížností a zda se zakládají na pravdě. Žalobkyně uvedla, že prvá ze zmíněných stížností vyplynula z nedorozumění mezi žalobkyní a klientem a vše se vyjasnilo její omluvou, která byla klientem přijata. Jednalo se pouze o jednorázovou záležitost. Žalobkyně doplnila, že i pokud by se chovala tak, jak je popsáno ve výpovědi, i tak nebyl výpovědní důvod ve výpovědi řádně uveden a specifikován. V popsaném chování se totiž nejedná o nesplňování předpokladů pro výkon sjednané práce, ale o nesplňování požadavků pro řádný výkon sjednané práce spočívající v neuspokojivých pracovních výsledcích. Z tohoto důvodu nebyly splněny zákonné předpoklady pro rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, neboť podle zmíněného ustanovení § 52 písm. f) zák. práce, má totiž zaměstnavatel povinnost v době posledních 12 měsíců písemně vyzvat k odstranění těchto nesplněných požadavků a poskytnout přiměřenou dobu k nápravě. Tato písemná výzva, je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce. Žalobkyně, však od žalovaného žádnou písemnou výzvu neobdržela. Žalobkyně, tedy s výpovědí nejen nesouhlasila, protože v ní nebyl správně uveden a specifikován výpovědní důvod, ale dále zásadně odmítala, že by se ke klientům chovala nezdvořile a neslušně, jak tvrdil žalovaný. 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že považuje za nesporné, že žalobkyni předal dne 31.8.2020 výpověď z pracovního poměru, na jehož základě vykonávala práci úředníka zařazeného v [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova]. Výpověď byla žalobkyni dána podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, a to pro nesplnění předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce. Konkrétním důvodem uvedeným v předmětné výpovědi bylo neslušné chování žalobkyně při jednání s klienty žalovaného. Žalovaný obdržel v období od měsíce září 2019 od července 2020 písemné stížnosti na nevhodné chování žalobkyně s klientem. Ve všech stížnostech bylo jednání žalobkyně popisováno podobně, kdy je z nich zřejmé, že žalobkyně není schopna s klienty jednat vhodným způsobem a dodržovat základní pravidla slušného chování. Žalovaný pro představu toho, k čemu mělo při jednání klientů s žalobkyní docházet, citoval ve svém vyjádření ze stížností [jméno] [příjmení] ze dne 5.9.2019, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 16.7.2020, [jméno] [příjmení] ze dne 21.7.2020 a [jméno] [příjmení] ze dne 22.7.2020. Na tyto citace ve spise na straně 16 až 17 soud pro stručnost odkazuje. Žalovaný z těchto stížností usoudil, že žalobkyně při výkonu své práce nebyla schopná klienty vůbec pozdravit, oslovovala je,,co chcete“, místo slušného požádání o předložení dokladů udělovala nepříjemným způsobem rozkazy, dávala klientům najevo, že jí v podstatě obtěžují, jednala arogantně a nepříjemně, používala tykání, přestože se jednalo o dospělé osoby a její jednání bylo stěžovateli charakterizováno slovem„ otřesné“. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že nevhodné jednání žalobkyně bylo na pracovišti žalovaného všeobecně známé. Vedoucí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [stát. instituce]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] byl nucen za dobu své funkce řešit vícero stížností na chování žalobkyně, které byly většinou ústního charakteru. Pan vedoucí měl poměrně dlouhou snahu řešit tuto záležitost smírnou cestou, za jednání žalobkyně se klientům omlouval a s žalobkyní situaci opakovaně projednával. Tato snaha byla vedena i dlouhodobým nedostatkem personálních sil na tomto odboru. Stížnosti na chování žalobkyně řešil osobně také [anonymizováno] [stát. instituce], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] a není tedy pravdou tvrzení žalobkyně, že se v jejím případě jednalo o kvalitní a bezproblémovou zaměstnankyni