30 C 83/2022-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 24.2.2022 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 10.10.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 10 000Kč na účet, který ji žalovaný sdělil. Tato uvedená smlouva měla být změněna dodatkem ze dne 10.1.2020 tím způsobem, že byla žalovanému poskytnuta další částka úvěru ve výši 25 000Kč. Žalovaný se měl zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] a uvést do formuláře požadované údaje. Na základě těchto uvedených údajů prováděla právní předchůdkyně žalobkyně prověřování bonity žalovaného a oba úvěry v souhrnné částce 35 000Kč mu na účet bezhotovostně poskytla. Žalovaný se na základě smlouvy o úvěru a jejího dodatku zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku ve výši 74 633,76 Kč. Žalovaný však nehradil splátky úvěru řádně ani včas a právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 10. 6. 2020 provedla zesplatnění úvěru. Po postoupení pohledávky žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil 200Kč. V důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vzniklo právní předchůdkyně žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2021. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 34 433 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 433 Kč od 8. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 348,96 Kč za období od 11. 6. 2020 do 1.6.2021 z jistiny ve výši 34 433 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 6 556 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 594,32 Kč od 14. 6. 2021 do 17. 8. 2021, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč za odeslaný obyčejný dopis ve výši 39 Kč a za 2 telefonické hovory po 72 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 223,72 Kč počítané ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru tj. od 11. 6. 2020 z dlužné jistiny ve výši 34 433 Kč do 1.6.2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, jejichž výčet je uveden v protokole o jednání a na který soud pro stručnost odkazuje, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě smlouvy ze dne 10. 10. 2019 [číslo] jejího dodatku ze dne 10. 1. 2020 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč s povinností pravidelnými měsíčními splátkami zaplatit žalobkyni celkem částku 74 633,76 Kč. Tato skutečnost vyplývala z výpisu z účtu [číslo] ze dne 10. 10. 2019, z něhož vyplývalo, že k tomuto dni byla z tohoto účtu ve prospěch účtu číslo [bankovní účet] odepsána částka ve výši 10 000 Kč. Dále tato skutečnost vyplývala z výpisu z účtu [číslo] za období od 1.1.2020 do 2. 1. 2020, kdy ke dni 2. 1. 2020 byla z tohoto účtu odepsána ve prospěch účtu číslo [bankovní účet] částka ve výši 25 000 Kč. 4. Dopisy ze dne 10. 4. 2020, 10. 5. 2020 a 10. 6. 2020 měl soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upomínala o placení pravidelných měsíčních splátek dle splátkového kalendáře. 5. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum] měl soud za prokázáno, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání této žaloby. 6. Dopisem ze dne 25. 6. 2021 měl soud za prokázáno že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o změně věřitele. 7. Podacími archy České pošty měl soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně odesílaly žalovanému písemnou korespondenci doporučeně. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně informoval žalovaného o závazku v aktuální výši 54 011,25 Kč a vyzýval jej k zaplacení nejpozději do 27. 8. 2021. 9. Ze žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím obou úvěrů zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. 11. V daném případě měla být smlouva sjednána včetně dodatku dne 10.1.2020 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle ust. § 104 z.č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Zákon užívá za tím účelem termín:„ ..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“. (§§ 1841-1851 o.z.). 12. Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 13. To však není tento případ, neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku vyplněním formuláře na internetových stránkách a osoba, která uvedené údaje žalobkyni poskytla, nemusí být vůbec totožná se skutečným majitelem účtu ani s osobou, jejíž údaje byly k vyplnění smlouvy o úvěru využity. Uvedená forma nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. 14. Podle ust. § 110 odst. 1 z.č. 257/2010 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 15. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelské