31 C 276/2021-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 22 980 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 2 980 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] žalovanému poskytla dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 10. 2020 ve znění jejího dodatku ze dne 13. 10. 2020, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, což však řádně a včas neučinil, neboť dosud uhradil jen částku 1 500 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ji ověřovala na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázích s tím, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, a proto vzala podanou žalobu částečně zpět ohledně částky 6 070 Kč, kterou představuje smluvní pokuta ve výši 2 980 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3 090 Kč (dle žaloby zahrnující i náklady upomínání ve výši 150 Kč). 2. Soud proto k učiněnému zpětvzetí ve výroku I. řízení ve stejném rozsahu částečně zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 16. 2. 2022, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 8. 10. 2020 ve znění jejího dodatku ze dne 13. 10. 2020 (včetně obchodních podmínek) se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který byl splatný za 30 dnů od poskytnutí. Podle výpisů z účtu žalobkyně žalovanému zaslala částku 20 000 Kč platbami na účet ze dne 8. 10. 2020 a 13. 10. 2020. Předchůdkyně žalobkyně k úhradě dluhu vystavila žalovanému tři upomínky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což žalovanému oznámila dopisem ze dne 14. 4. 2021 odeslaným 15. 4. 2021. Dopisem ze dne 4. 5. 2021 (odeslaným dle potvrzení o podání dne 16. 6. 2021) zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 8. 10. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru doplněnou dodatkem ze dne 13. 10. 2020, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, za které žalovaný dosud splatil 1 500 Kč. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Nepředložila ani žádnou listinu, která by jakékoli zkoumání úvěruschopnosti prokazovala. Ostatně sama žalobkyně připouští, že žádným důkazem nedisponuje. Soud tak nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, což žalobkyně částečně reflektovala i zpětvzetím žaloby. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 20 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud uhradil částku 1 500 Kč, a proto zbývá žalovanému při zohlednění částečného zastavení řízení uhradit 18 500 Kč, které tak žalobkyni (při absenci jakékoliv procesní obrany ze strany žalovaného) nadále dluží z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu resp. vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba, tj. dne 20. 1. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 21. 1. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 8. 4. 2021. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 18 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení převažující úspěch (neúspěch měla ohledně částek uvedených ve výrocích I., když řízení nebylo částečně zastaveno pro chování žalovaného, tudíž je třeba procesní zavinění shledat na straně žalobkyně, a zamítavého výroku III.), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 721 Kč (po zaokrouhlení), což odpovídá 32 % z celkových nákladů řízení žalobkyně ve výši 2 252 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 980 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náklady za částečné zpětvzetí žaloby, které nebylo učiněno pro chování žalovaného, přičemž důvody, které žalobkyni vedly k částečnému zpětvzetí žaloby, mohly být zohledněny už v podané žalobě, tudíž se nejedná o účelně vynaložený náklad řízení. V dané věci se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.