31 C 51/2022-72 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalované zaplacení částky 91 847,09 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 20. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované téhož dne částku 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách po 2 280 Kč, což však řádně a včas nesplnila, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 14. 9. 2021. Žalovaná před podáním žaloby splatila celkově částku 45 600 Kč. Žalobkyně vzala podáním ze dne 5. 8. 2022 podanou žalobu částečně zpět co do částky 500 Kč, kterou žalovaná dne 3. 5. 2022 uhradila (po podání žaloby). Soud proto řízení ve stejném rozsahu dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. ve výroku I. částečně zastavil. 2. Žalovaná se k žalobě v této věci přímo nevyjádřila, soudu bylo ze strany žalobkyně předloženo písemné vyjádření žalované v jiné věci, kde argumentovala podvodným jednáním ze strany [jméno] [příjmení], nicméně dle zprávy Policie ČR obvodní oddělení [obec] ze dne 14. 7. 2022, [číslo jednací] později žalovaná v rámci trestního řízení uvedla, že se to týkalo jiných smluv s tím, že smlouvu ze dne 20. 11. 2019, [číslo] skutečně sama sjednala. 3. Ve věci se konalo ústní jednání dne 24. 8. 2022, ke kterému se dostavil pouze zástupce žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v její nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 20. 11. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, podle které žalobkyně poskytla žalované v hotovosti téhož dne částku 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala včetně úroku 23,06 % ročně splatit v měsíčních splátkách po 2 280 Kč. Podle úvěrové karty byl jediným příjmem žalované důchod ve výši 14 000 Kč, bydlela sama ve vlastním domě/bytě a výdaje její domácnosti činily 3 000 Kč, přičemž dle úvěrové zprávy měla žalovaná v době uzavření smlouvy další 4 kreditní karty. K příjmům ani výdajům žalované žádné důkazy doloženy nebyly. Dle přehledu splátek žalovaná celkem splatila částku 45 600 Kč (bez 500 Kč, o kterou bylo řízení částečně zastaveno). Žalobkyně dopisem ze dne 14. 9. 2021, odeslaným 15. 9. 2021, zesplatnila celý dluh žalované. Dopisem ze dne 7. 10. 2021 odeslaným dle podacího archu dne 8. 10. 2021 právní zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku. Z úvěrových podmínek a rámcové pojistné smlouvy soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. 4. Po skutkové stránce tak lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 20. 11. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, podle které poskytla žalobkyně žalované částku 100 000 Kč, na kterou žalovaná dosud splatila 45 600 Kč (bez 500 Kč, o kterou již bylo řízení částečně zastaveno ve výroku I.). Soud nemá za prokázané, jakým konkrétním způsobem žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované, zejm. její příjmy a výdaje, a také to, z jakých konkrétních podkladů při tom vycházela, tj. na základě čeho byly zjištěny jednotlivé údaje v úvěrové kartě ohledně příjmů a výdajů žalované. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nedoložila žádné doklady o příjmech a výdajích žalované, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalované pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru tak byla od počátku neplatná a žalovaná není povinna podle ní plnit sjednané závazky (platit úroky, poplatky, smluvní pokutu atd.). Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 100 000 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaná dosud (před podáním žaloby) uhradila 45 600 Kč (+ 500 Kč po podání žaloby, která již byla zohledněna ve výroku I.), takže nadále z tohoto důvodu dluží žalobkyni částku 53 900 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 1. 8. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 2. 8. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 53 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl. 8. Jelikož lze považovat procesní úspěch stran (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) ve věci za srovnatelný, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 o.s.ř.