34 C 119/2021-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 143 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 23. 9. 2019 smlouvu o úvěru [číslo], (dále jen„ Smlouva“) na částku 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento úvěr splatit do 30 dnů v jediné splátce splatné ke dni 23. 10. 2019. Předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný Smlouvu porušil, když poskytnuté prostředky nevrátil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Předmětem žaloby je ke dni vyhlášení tohoto rozsudku jistina ve výši 3 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč za období od 24. 10. 2019 do 8. 11. 2020 ve výši 313,15 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 4. 12. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 23. 9. 2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti při uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 30 dnů ode dne uzavření původní Smlouvy, tj do 23. 10. 2019. 6. Žalobkyně nicméně nedoložila žádnou relevantní dokumentaci ohledně prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. S odkazem na tuto skutečnost soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné, protože z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 a žalovaného o tomto postoupení stejného následně informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 27. 1. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 17. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 18. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy