34 C 214/2021-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 198,47 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 11. 1. 2018 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému i kontokorent – [anonymizováno] v úvěrovém rámci 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180- dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaný však tyto své závazky porušil, pročež předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování kontorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 8 198,47 Kč převedla dne 27. 7. 2018 na nový úvěrový účet číslo [bankovní účet]. Předchůdkyně žalobkyně následně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 30. 11. 2018 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou zesplatněné pohledávky, je debetní zůstatek na běžném účtu od 30. 11. 2018 úročen sazbou 29,00 % ročně. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 8 198,47 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 987,78 Kč kapitalizované ke dni 30. 11. 2018, úroky z úvěru ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 198,47 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 9% ročně z dlužné částky ve výši 8 198,47 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 8. 12. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasila svým přípisem ze dne 29. 11. 2021. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 11. 1. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty. Dne 11. 1. 2018 předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 5 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou 29,00 %. Dle žádosti žalovaného o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] byl svobodný, bydlel ve vlastním domě, vzdělání měl střední, pracoval u zaměstnavatele [právnická osoba] od 2. 2. 2015 na pozici průvodčí. Jeho čistý průměrný příjem za tři měsíce měl činit 26 143 Kč, příjem domácnosti pak 60 000 Kč měsíčně, počet příjmů měl však být jen jeden. Žádné děti nevyživoval. Ze sjetiny systému UVA člena ESS vyplývá, že žalovaný měl další úvěr ve výši 75 000 Kč s výší splátky 1 368,48 Kč měsíčně. Žalovaný tento kontokorent čerpal, avšak porušoval své povinnosti dle této dispozice, zejména pak mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 6. 9. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Žalobkyně sice uvádí, že žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 60 000 Kč, avšak tato tvrzení ničím nepodložila. Stejně tak není zřejmé, jak předchůdkyně žalobkyně ověřila výdajovou stránku žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně sice identifikovala závazek žalovaného, který měl žalovaný u předchůdkyně žalobkyně na základě jiné smlouvy, avšak není nic zřejmé o jeho nákladech na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z historických dat z ČSÚ považuje soud za nedostatečné, protože takový postup nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalovaného. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečný měsíční příjem a kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 a žalovaného o tomto postoupení dne 8. 12. 2020, informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 10. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost