34 C 280/2021-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 308 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 18. 3. 2020 smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento úvěr splatit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. [bankovní účet] dne 18. 3. 2020. V rámci Smlouvy byla sjednána i služba korunový odklad umožňující při zaslání 1 Kč odložit úhradu splátky o 30 dnů. Žalovaný využil dvakrát službu korunový odklad za poplatek ve výši 990 Kč, celkem tedy za poplatek 1980 Kč. Během trvání Smlouvy žalovaný uhradil toliko částku 2 Kč a to za dvě žádosti o službu korunový odklad. Žalovaný jinak své závazky ze Smlouvy neplnil. I přes předžalobní upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 18. 3. 2020. Na základě Smlouvy se žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč RPSN úvěru činila 48,3 %. V rámci Smlouvy byla sjednána i služba korunový odklad za poplatek 990 Kč. 6. Ze sjetin ze systému žalobkyně soud zjistil, že žalovaný měl mít příjmy 18 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů měly činit 16 000 Kč. Byl bezdětný. Výdaje domácnosti měly činit 7 000 Kč. Nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl exekuci a ani nebyl evidován v databázi [příjmení]. 7. Ze sjetiny z internetového bankovnictví soud zjistil, že na jméno žalobce byl veden účet [bankovní účet]. 8. Z potvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 18. 3. 2020 na účet [bankovní účet] částku 10 000 Kč. 9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na základě Smlouvy čerpal celkem částku 10 000 Kč a uhradil celkem částku 2 Kč. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 2. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 12 308 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 11. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 13. Dne 18. 3. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému bankovním převodem na jím uvedené číslo účtu [bankovní účet] dne 18. 3. 2020. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč. V rámci Smlouvy byla sjednána mezi žalobkyní a žalovaným možnost využití některých dodatečných služeb. Žalovaný v rámci Smlouvy využil dvakrát službu korunový odklad, za cenu každé 990 Kč, celkem tedy ve výši 1 980 Kč. Na úhradu svých závazků žalovaný uhradil celkem částku 2 Kč jako poplatek za 1 Kč za každou službu korunového odkladu. 14. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 20. 8. 2021 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma print-screenu ze systému žalobkyně. Z těchto sjetin nicméně vyplývá, že žalovaný měl mít měsíční příjem 18 000 Kč a příjmy dalších členů domácnosti měly činit dalších 16 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti pak měly činit 7 000 Kč. 15. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru měl mít žalovaný měsíční příjmy cca 18 000 Kč, resp. celá domácnost 34 000 Kč (18 000 Kč + 16 000 Kč) a veškeré měsíční náklady ve výši 7 000 Kč. Není však zřejmé, kolik osob tuto domácnost tvořilo, a proto ani nelze posoudit, jestli částka 7 000 Kč může odpovídat nákladům domácnosti, či nikoliv. Žalobkyni navíc nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů žalovaného, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí její závěr o tom, že žalovaný měl měsíčně disponibilních cca 27 000 Kč (27 000 Kč = 18 000 Kč + 16 000 Kč – 7 000 Kč). Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné a to i napříč tomu, že z předložených dokumentů jasně vyplývá, že údaje uvedené žalovanou v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dle všeho neodpovídají skutečnosti. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 19. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně 16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 22. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 23. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 24. Sou