34 C 30/2022-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 819,58 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 28. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 16,10 % ročně splatit formou pravidelných 72 měsíčních splátek. Součástí Smlouvy byl i závazek žalovaného hradit předchůdkyni žalobkyně poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19. 3. 2020. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 37 319,58 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 2 570,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 28. 1. 2021 ve výši 2 828,88 Kč, smluvní úrok ve výši 16,10 % ročně z částky 37 319,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 319,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 28. 3. 2019. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s úrokem ve výši 16,10 % ročně, RPSN 17,30 %, v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 869,88 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet]. 5. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně byla žádost o uzavření Smlouvy posouzena individuálně, byly kontrolovány různé registry a rejstříky, přičemž při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Údajně mělo být počítáno i s výší měsíčních splátek dosavadních závazků, včetně toho, že předchůdkyně žalobkyně identifikovala celkem dalších 9 závazků, které žalovaný u předchůdkyně žalobkyně splácel. Dle tohoto posouzení měl mít žalovaný čistý příjem 23 930 Kč, pracovat na blíže neurčené pozici na dobu neurčitou, mít jen jeden zdroj příjmů, být svobodný, žijící u rodičů, kdy čistý příjem domácnosti měl být 40 000 Kč. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení měl činit 59,82 %. Měsíčně měl splácet předchůdkyni žalobkyně částku 9 831,15 Kč, externě pak dalších 4 895 Kč. 6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 3. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr č. [bankovní účet] ke dni 21. 3. 2020. Nesplacená jistina činila 37 319,58 Kč, celkem pak dluh činil 41 466,90 Kč. 7. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2021 žalovaného soud zjistil, že ke dni 25. 1. 2021 byl roční kreditní obrat 0 Kč a roční debetní obrat 0 Kč. 8. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 žalovaného soud zjistil, že žalovaný dne 28. 3. 2019 čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč. 9. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2020 byl roční kreditní obrat na úvěr žalovaného 0 Kč. 10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2019 byl roční kreditní obrat na úvěr žalovaného 6 089,16 Kč. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2021, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 13. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 2. 2021, včetně podacího lístku z 24. 2. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 51 978,98 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 14. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 15. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 16. Dne 28. 3. 2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jím uvedený účet. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 869,88 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 16,10 % ročně. 17. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 21. 2. 2022 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila dostatek relevantní dokumentace k prokázání tohoto svého tvrzení. Předchůdkyně žalobkyně očividně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která si nijak neověřila. U žalovaného si pouze dle svého tvrzení ověřila výši jeho příjmu z běžného účtu, který mu vedla, ostatní údaje očividně předchůdkyně žalobkyně buď neověřovala vůbec, nebo vycházela ze svých interních kalkulací. O reálné výdajové stránce žalovaného tak de facto není známo ničeho. 18. Není tak ničeho známo o skutečných nákladech žalovaného na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení považuje soud za nedostatečné, protože takový postup jednak nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalovaného, a zároveň nebere v potaz, že osoba mající příjem na úrovni životního minima, má zpravidla nárok na další dávky sociální pomoci, její reálný příjem je tak ve skutečnosti vyšší. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 23. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytov