34 C 374/2021-96 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 138 261,55 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 6. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 12,70 % ročně splatit formou pravidelných 96 měsíčních splátek. Součástí Smlouvy byl i závazek žalovaného hradit předchůdkyni žalobkyně poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 1. 2. 2019. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 137 961,55Kč, poplatky ve výši 300 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 1 198,27 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 25. 2. 2020 ve výši 10 927,98 Kč, smluvní úrok ve výši 12,70 % ročně z částky 137 961,55 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 137 961,55 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 6. 12. 2017. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s úrokem ve výši 12,70 % ročně, RPSN 13,75 %, v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 495,98 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet]. Součástí Smlouvy bylo i pojištění [anonymizováno] [číslo] s měsíčním poplatkem 223 Kč Celkem tak měsíční splátka žalovaného dle Smlouvy činila 2 719,98 Kč. 5. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 6. 12. 2017 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného za uplynulé tři měsíce činil 47 169 Kč, byl zaměstnán na dobu určitou do 28. 2. 2019 jako [anonymizováno 5 slov] [právnická osoba] 6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně byla žádost o uzavření Smlouvy posouzena individuálně, byly kontrolovány různé registry a rejstříky, přičemž při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Údajně mělo být počítáno i s výší měsíčních splátek dosavadních závazků. 7. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný měl být svobodný, se středním vzděláním, bydlet měl u rodičů, avšak až od 1. 1. 2017, pracovat jako dělník/řemeslník, na dobu určitou do 28. 2. 2018. Hlavní a jediný příjem měl být ze zaměstnání ve výši 15 723 Kč měsíčně, jiné náklady mít neměl, ani vyživovací povinnosti. Dle této žádosti neměl mít žalovaný jiný spotřebitelský úvěr. 8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 2. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr č. [bankovní účet] ke dni 1. 2. 2019. Nesplacená jistina činila 141 528,50 Kč, celkem pak dluh činil 139 459,82 Kč. 9. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 žalovaného soud zjistil, že ke dni 20. 2. 2020 byl roční kreditní obrat 0 Kč a roční debetní obrat 0 Kč. 10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 žalovaného soud zjistil, že žalovaný dne 6. 12. 2017 čerpal úvěr ve výši 150 000 Kč. 11. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2018 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2018 byl roční kreditní obrat na úvěr žalovaného 26 073,34 Kč. 12. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2019 byl roční kreditní obrat na úvěr žalovaného 9 067,19 Kč. 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 14. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, včetně podacího lístku ze dne 2. 3. 2020, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 15. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 3. 2020, včetně podacího lístku z 1. 4. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 170 104,15 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 16. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 17. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 18. Dne 6. 12. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jím uvedený účet. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 718,98 Kč včetně pojištění. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 12,70 % ročně. 19. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 14. 1. 2022 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila dostatek relevantní dokumentace k prokázání tohoto svého tvrzení. Žalovaný doložil výši svého průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce potvrzením zaměstnavatele ve výši 15 723 Kč měsíčně, avšak není de facto nic známo o výdajové stránce žalovaného. 20. Žalovaný deklaroval, že bydlí u rodičů od 1. 1. 2017, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně ostatních nezbytných měsíčních nákladů uvedl, že žádné nemá. Předchůdkyně žalobkyně tak při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z částky životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Není tak ničeho známo o skutečných nákladech žalovaného na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení považuje soud za nedostatečné, protože takový postup jednak nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalovaného, a zároveň nebere v potaz, že osoba mající příjem na úrovni životního minima, má zpravidla nárok na další dávky sociální pomoci, její reálný příjem je tak ve skutečnosti vyšší. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 28. 2. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 31. 3. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebite