34 C 375/2021-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 694,72 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 26. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Smlouva“). Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr splatit. Žalovaná na základě Smlouvy celkem čerpala finanční prostředky ve výši 3 200 Kč. Zbylou část uplatněného nároku tvoří poplatky za poskytnutí úvěru a za prodloužení termínu splatnosti. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, pročež své závazky neuhradila do jejich splatnosti dne 25. 9. 2019. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Z úřední činnosti soudu zjistil, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 16. 5. 2016, ve spojení s rozsudkem č. j. [číslo jednací], [spisová značka], kdy není schopna krom jiného samostatně nakládat s finanční hotovostí převyšující výši 200 Kč týdně a nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 200 Kč a ve stejném rozsahu se zavazovat, není způsobilá samostatně uzavírat žádné smlouvy a smlouvy zavazující k opakujícím se plněním, není způsobilá spravovat cizí majetek. Opatrovníkem žalované byla ustanovena [jméno] [příjmení], [datum narození], která je oprávněna a povinna žalovanou zastupovat, vyřizovat její záležitosti, spravovat její majetek s péčí řádného hospodáře a dbát přitom pokynů soudu. Doposud nedošlo k žádné změně. 5. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 6. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 7. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít dne 26. 8. 2019 Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě úvěru ve výši 3 200 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované dne 26. 8. 2019 převodem na jí uvedený bankovní účet č. [bankovní účet]. Dle Smlouvy měly být poskytnuté prostředky vráceny předchůdkyni žalobkyně do 25. 9. 2019 spolu s poplatkem za poskynutí úvěru ve výši 3 494,72 Kč, celkem tedy v částce 6 694,72 Kč. Žalovaná je omezena ve svéprávnosti rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 16. 5. 2016, ve spojení s rozsudkem č. j. [číslo jednací], [spisová značka], kdy není schopna krom jiného samostatně nakládat s finanční hotovostí převyšující výši 200 Kč týdně a nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 200 Kč a ve stejném rozsahu se zavazovat, není způsobilá samostatně uzavírat žádné smlouvy a smlouvy zavazující k opakujícím se plněním, není způsobilá spravovat cizí majetek. Smlouvu tak žalovaná uzavírala jako nesvéprávná. Jejím opatrovníkem je ustanovena [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3. 4. 2021. 8. Dle § 57 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah v jakém způsobilost člověka samostatně jednat omezí. 9. Dle § 62 o.z. v rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. 10. Dle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která je činí neschopnou právně jednat. 11. Dle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalovaná však v době uzavření Smlouvy nebyla svéprávná v rozsahu potřebném pro její uzavření. Následkem této skutečnosti je Smlouva absolutně neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 3 200 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby opatrovnici žalované soudem, což se ve smyslu § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. stalo 14. 2. 2022. Nejpozději dne 15. 2. 2022 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k jejich výši požadované v žalobě. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. 18. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl. 19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 3 200 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná byla úspěšná co do částky 3 494,72 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Při zohlednění i uplatněného příslušenství vyplývá z výše uvedeného, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.