34 C 381/2021-32 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 298 974,09 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 23. 10. 2017 smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“) na částku 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 12,30 % ročně splatit formou pravidelných měsíčních splátek. Součástí Smlouvy byl i závazek žalovaného hradit předchůdkyni žalobkyně poplatky za poskytnuté bankovní služby a pojištění žalovaného. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 4. 2020. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 294 734,09 Kč, poplatky a smluvní ve výši 4 240 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ke dni splatnosti ve výši 15 614,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 28. 1. 2021 ve výši 18 885,79 Kč, smluvní úrok ve výši 12,30 % ročně z částky 294 734,09 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 294 734,09 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 23. 10. 2017. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v úvěrovém rámci až 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s úrokem ve výši 12,30 % ročně, RPSN 13,21 %, v měsíčních splátkách ve výši 1,6 % z úvěrového rámce, tedy 4 800 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet] ve výši 236 426,13 Kč a ve zbylé výši na číslo účtu [bankovní účet]. Součástí Smlouvy bylo i pojištění [anonymizováno] [číslo] s měsíčním poplatkem 428 Kč Celkem tak měsíční splátka žalovaného dle Smlouvy činila 5 228 Kč. 5. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 23. 10. 2017 soud zjistil, že průměrný čistý příjem žalovaného za uplynulé tři měsíce činil 16 558 Kč, byl zaměstnán na dobu neurčitou jako řidič u [anonymizováno 5 slov]. 6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně byla žádost o uzavření Smlouvy posouzena individuálně, byly kontrolovány různé registry a rejstříky, přičemž při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Údajně mělo být počítáno i s výší měsíčních splátek dosavadních závazků. 7. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný měl být svobodný, se středním vzděláním, bydlet měl v nájmu, pracovat jako řidič/technik, na dobu neurčitou. Hlavní a jediný příjem měl být ze zaměstnání ve výši 16 558 Kč měsíčně, jiné náklady mít neměl, ani vyživovací povinnosti. Dle této žádosti měl mít žalovaný u předchůdkyně již jeden spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou 4 442,11 Kč. 8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr č. [bankovní účet] ke dni 21. 4. 2020 a tímto datem zaniklo i pojištění žalovaného ze Smlouvy. Nesplacená jistina činila 294 734,09 Kč, celkem pak dluh činil 315 022,92 Kč. 9. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2021 žalovaného soud zjistil, že ke dni 25. 1. 2021 byl roční kreditní obrat 0 Kč a roční debetní obrat 0 Kč. 10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2020 byl roční kreditní obrat 0 Kč a roční debetní obrat 3 212 Kč. 11. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2019 byl roční kreditní obrat 69 218,41 Kč a roční debetní obrat 24 039 Kč. 12. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2018 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2018 byl roční kreditní obrat 52 372,95 Kč a roční debetní obrat 26 874 Kč. 13. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2017 byl roční kreditní obrat 10 545 Kč a roční debetní obrat 300 945 Kč. 14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 15. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, včetně podacího lístku, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 16. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 2. 2021, včetně podacího lístku z 24. 2. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 361 872,26 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 17. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 18. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 19. Dne 23. 10. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr – spotřebitelský úvěr v úvěrovém rámci 300 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jím uvedené účty. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 228 Kč včetně pojištění. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 12,3 % ročně. 20. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 23. 11. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila dostatek relevantní dokumentace k prokázání tohoto svého tvrzení. Žalovaný doložil výši svého příjmu potvrzením zaměstnavatele ve výši 16 558 Kč měsíčně, avšak není de facto nic známo o výdajové stránce žalovaného. 21. Žalovaný deklaroval, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně ostatních nezbytných měsíčních nákladů uvedl, že žádné nemá. Předchůdkyně žalobkyně tak při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z částky životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Není tak ničeho známo o skutečných nákladech žalovaného na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení považuje soud za nedostatečné, protože takový postup jednak nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalovaného, a zároveň nebere v potaz, že osoba mající příjem na úrovni životního minima, má zpravidla nárok na další dávky sociální pomoci, její reálný příjem je tak ve skutečnosti vyšší. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 23. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 22. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 23. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečný