34 C 44/2022-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 363 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 1. 2021 smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“) na částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento úvěr splatit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. [bankovní účet] dne 28. 1. 2021. V rámci Smlouvy byly sjednány i dodatečné služby ve formě poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, službu SMS servis jejímž předmětem je informace ve formě SMS zprávy o každé události ohledně Smlouvy za cenu 49 Kč měsíčně za každou takovou zprávu, služba bezpečné splátky ve výši 99 Kč měsíčně umožňující odložit splátku o 30 dnů z blíže uvedených důvodů a služba desetiprocentního odkladu umožňující prodloužit splatnost úvěru o 30 dnů při úhradě stanovené částky. Žalovaný využil různé služby dle Smlouvy, konkrétně expres poskytnutí služby za poplatek 199 Kč, službu bezpečné splátky celkem za dva měsíce ve výši poplatku ve výši 99 Kč, celkem tedy 198 Kč, SMS servis celkem za dva měsíce ve výši poplatku 98 Kč a poplatek za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem v celkové výši 392 Kč. Během trvání Smlouvy žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 1 203 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu za účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 204 Kč. I přes předžalobní upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 28. 1. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému bankovním převodem na jím uvedené číslo účtu [bankovní účet] dne 28. 1. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 264 Kč. V rámci Smlouvy byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána možnost využití některých dodatečných služeb. Žalovaný v rámci Smlouvy využil služby expres výplaty za cenu 199 Kč, dvakrát službu bezpečné splátky po dobu jednoho měsíce ve výši 99 Kč, celkem tedy 198 Kč a dvakrát službu SMS servis po dobu jednoho měsíce ve výši 49 Kč, celkem tedy 98 Kč. Na úhradu svých závazků žalovaný neuhradil ničeho. 6. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 23. 2. 2022 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma print-screenu ze systému žalobkyně a interní úvěrovou zprávu. Z těchto dokumentů nicméně vyplývá, že žalovaný měl mít měsíční příjem 18 000 Kč a příjmy dalších členů domácnosti měly činit dalších 16 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti pak měly činit 7 500 Kč. Žalovaný také měla evidováno 5 splátek po splatnosti v roce 2017, které však již byly uhrazeny. 7. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru měl mít žalovaný měsíční příjmy cca 18 000 Kč, resp. celá domácnost 34 000 Kč (18 000 Kč + 16 000 Kč) a veškeré měsíční náklady ve výši 7 500 Kč. Není však zřejmé, kolik osob tuto domácnost tvořilo, a proto ani nelze posoudit, jestli částka 7 500 Kč může odpovídat nákladům domácnosti, včetně nákladů na bydlení, energie, potravu, dopravu, ošacení, léky, telekomunikační služby atd., či nikoliv. Žalobkyni navíc nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů žalovaného, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí její závěr o tom, že žalovaný měl měsíčně disponibilních cca 26 500 Kč, a proto si potřeboval půjčit 8 000 Kč. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné a to i napříč tomu, že z předložených dokumentů jasně vyplývá, že údaje uvedené žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dle všeho neodpovídají skutečnosti. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 23. 7. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 14. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle §