45 C 83/2022-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 3. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 9 888,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice svým odštěpným závodem [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč (s možností jeho navýšení), a to akceptací žádosti o revolvingový úvěr [číslo] podanou žalovaným dne 20. 11. 2019. Při schvalování úvěru předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, žádost o úvěr byla hodnocena individuálně, informace o žalovaném prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byl porovnáván jeho příjem s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ, nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila, žádosti o úvěr bylo vyhověno. Dne 18. 1. 2021 předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila a umožnila žalovanému čerpat úvěr. Žalovaný však nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, od data prodlení byly žalovanému účtovány poplatky dle sazebníku a úvěr byl úročen úrokovou sazbou 22,68 %. Z důvodu prodlení prohlásila předchůdkyně žalobkyně ke dni 31. 12. 2021 poskytnutý úvěr za splatný v celé výši. Dlužná jistina sestává z nesplacené jistiny 8 818, 60 Kč, poplatků ve výši 600 Kč a pokut ve výši 150 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2022. Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě. V podání ze dne 14. 6. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nahlédla do příslušných databází a vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným v žádosti o úvěr, kdy žalovaný uvedl osobní údaje, údaje o zaměstnání, čistý příjem 16 000 Kč a celkové náklady domácnosti 3 000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalovaný požádal dne 20. 11. 2019 předchůdkyni žalobkyně o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, kdy minimální měsíční splátka měla činit 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, roční úroková sazba měla činit 22, 68 %, RPSN 43,58 %. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, je nájemník, je od května 2019 zaměstnán jako dělník, řemeslník, opravář u zaměstnavatele [příjmení], [IČO], jeho čistý měsíční příjem činí 16 000 Kč, náklady domácnosti 3 000 Kč, nemá finanční závazky. Předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovaného v registru SOLUS, kde žalovaný nebyl evidován. Žalovaný čerpal dne 18. 1. 2021 úvěr ve výši 10 000 Kč, celkově na úvěr vrátil 4 800 Kč. Předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a ke dni 31. 12. 2021 prohlásila úvěr za splatný v celém rozsahu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 14. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu absolutně neplatnou. 15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný čerpal dne 18. 1. 2021 od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, když tyto údaje byly uvedeny v žádosti o úvěr, tvrzené skutečnosti si nijak neověřovala, ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti předložila soudu pouze výpis z registru SOLUS s negativním zjištěním. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopnost