7 C 266/2022-60 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 70 684,54 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 23. 8. 2021 prostřednictvím žádosti o klasický úvěr [číslo] požádal žalovaný [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] – dříve [právnická osoba], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) o poskytnutí úvěru, žádosti žalovaného bylo vyhověno, kdy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši 68 528 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve 20ti měsíčních splátkách po 4 392 Kč, smluvní úrok činil 29,89 % ročně. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Dopisem ze dne 31. 3. 2022 předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami úvěr zesplatnila. Dlužná částka ve výši 70 684,54 Kč sestává ke dni splatnosti z dlužné jistiny ve výši 68 528 Kč, poplatků ve výši 800 Kč a pokut v částce 1 356,54 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní. 2. V podání ze dne 4. 11. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně dále provedla kontrolu v interních systémech a pomocí dotazu v systému SOLUS, kdy žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po ní byl možné rozumně požadovat. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit tvrzení a důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Dále právní zástupce při jednání soudu uvedl, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně. 3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 4. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na den 2. 12. 2022, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 31. 8. 2021 pod [číslo] vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně ve výši 68 528 Kč na nákup zboží (obývací pokoj), které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve 20 měsíčních splátkách po 4 392 Kč, roční úroková sazba činila 29,89 %. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaný má příjem 23 000 Kč ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] jako pracovník v oblasti ochrany či ostrahy, je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, žije ve vlastním bytě/domě, přičemž celkové náklady domácnosti činí 5 000 Kč, jeho finanční závazky jsou nulové. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení (splátky), náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Dále byl sjednán revolvingový úvěr až do možné výše 30 000 Kč. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tyto listiny byly žalovaným podepsány. Dál žalobkyně doložila Produktové podmínky pro klasické úvěry, Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 12. 2016, a dále Sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020, které tvořily nedílnou součást smlouvy. 6. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 2. 5. 2022 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému s tím, že dlužná částka činí 92 729,46 Kč. 7. Z dopisu předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 24. 2. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným. 8. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] vyplynulo, že žalovaný čerpal dne 31. 8. 2021 částku 68 528 Kč. Žalovaný na předmětný dluh neuhradil ničeho, celková dlužná částka k datu 18. 2. 2022 činí 79 888,23 Kč. 9. Z dokladu o financování úvěru vyplývá, že dne 31. 8. 2021 došlo k převodu částky 68 528 Kč vedené na jméno žalovaného. 10. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalovaného. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy č. 1, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2022 a poštovního podacího archu ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni. 13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 23. 8. 2021 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal celkem 68 528 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 29,89 % ročně v pravidelných 20-ti měsíčních splátkách v částce 4 392 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními odstoupila od úvěrové smlouvy a prohlásila úvěr za splatný, což žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 24. 2. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. 14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy (tj. 2. 9. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 68 528 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 21. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se její právní předchůdkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v