8 C 248/2021-53 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 31 425,82 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou jako klientem dne 10.5.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované 44 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil její schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalované a šetřením v registrech SOLUS a NRKI, dle dokladů o příjmech žalované a z jejích sdělení. Na základě tohoto šetření a provedení matematického modelu bylo shledáno, že úvěr je možno žalované poskytnout. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 109,4 % ročně ve 18 měsíčních splátkách po 4 172 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas (uhradila na splátkách celkem 29 204 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 22.3.2020 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná tzv. nová jistina představující součet jistiny a přirostlých úroků 38 065,41 Kč. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky do data vyhotovení žaloby ve výši 12 222,82 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 15 dnů, takto žalobkyně nárokuje 1 000 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 200 Kč za každé prodlení) a dále 998 Kč jako smluvní pokutu sjednanou za prodlení se splátkou delším než 30 dnů v jednotlivé výši 499 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná dále uhradila celkem 20 860 Kč. 2. Při jednání soudu dne 7.1.2022 žalovaná uvedla, že dluh vznikl z důvodu její špatné finanční situace, měla více závazků, kterým již nebyla schopna dostát. Žalobce byl při jednání poučen soudem dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že v zájmu svého úspěchu ve věci je třeba nad rámec již navržených důkazů prokázat, že se žalobce dostatečným způsobem zabýval schopností žalované splácet úvěr před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, jinak se vystavuje riziku neúspěchu ve věci. Právní zástupce žalobce k tomu uvedl, že žádnými jinými důkazy nenavrhuje. Závěrem právní zástupce žalobce navrhl žalobě vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení, žalovaná závěrem ničeho neuvedla. 3. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 10.5.2019 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 44 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovanou stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaná obdržela zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z její strany ve smlouvě jsou pravdivé. 4. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 44 000 Kč. 5. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána oběma stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalované s tím, že její čistý měsíční příjem činí 34 500 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 3 410 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč, výdaje na spoření 800 Kč, splátky žalobci 9 541 Kč, ostatní náklady pak 500 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná, žije ve vlastním bydlení, vyživuje jedno dítě s náklady 2 000 Kč měsíčně. Z výpisu z registru SOLUS vyplynulo, že žalovaná tímto registrem neprochází. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že žalovaný byla v daném případě zařazena do nejnižší kategorie označené jako I. (skóre 249), tedy jako:„ vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“. 6. Z oznámení ze dne 14.5.2019 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 31.5.2019. 7. Z výzev k zaplacení ze dnů 22.3.2020, 17.2.2020, 19.3.2020 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalované v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy. 8. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 9.8.2021 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovanou, adresu jejího zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 19 203,41 Kč. 9. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalované a vyzvala ji k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalované před podáním žaloby odeslána. 10. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobce je v tomto registru evidován. 11. Z vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] ze dne 25.10.2018 vyplynulo, že toto činil k objednávce žalobce ohledně vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou. Znalec uzavřel, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná. 12. Dále žalobce doložil pracovní smlouvu uzavřenou žalovanou jako zaměstnankyní včetně jejího dodatku a souvisejících výplatních pásek, z nichž vyplynulo, že příjem žalované v období od února do dubna 2019 činil 34 040 Kč, 35 815 Kč a 37 707 Kč. K tomu byly dále doloženy potvrzení o platbě kdy žalovaná od zaměstnavatele v březnu a dubnu 2019 obdržela 35 815 Kč, resp. 34 040 Kč. 13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 44 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby žalobci 50 064 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v listině označené jako hodnocení klienta, provedl šetření v registru SOLUS a provedl hodnocení v registru NKRI, opatřil si doklady o příjmech žalované ze mzdy. Žalobce doručil, resp. odeslal žalované shora uvedené listiny - oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzvu. 14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 20. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel