8 C 28/2022-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 9 193 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 582,24 Kč a dále úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 193 Kč od 19.12.2020 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 11.8.2006, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 7 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 4 193 Kč v 39 splátkách po 287 Kč týdně, když poslední splátka byla splatná dne 11.5.2007. Žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, když v souvislosti se smlouvou uhradil pouze 2 000 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny ve výši 5 749,22 Kč a poplatku ve výši 3 443,78 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 18.12.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Kapitalizované úroky z prodlení jsou počítány z částky 9 193 Kč od 8.11.2006, tedy po uplynutí jednoho týdne od poslední splátky uhrazené žalovaným, až do 18.12.2020. 2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 2.6.2006 vyplynulo, že jejím předmětem byla půjčka ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným v 39 týdenních splátkách po 287 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. V čl. 8 smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že zákazník nesplní svoji povinnost uhradit splátku, může právní předchůdce žalobce požadovat splacení celé dlužné částky včetně poplatku. 4. Z oznámení ze dne 6.1.2021 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 1.2.2021. 5. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 29.7.2021 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.12.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 7 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 2 000 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. 8. Dle § 657 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Dle § 451 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 10. Dle § 559 odst. 2 občanského zákoníku musí být dluh splněn řádně a včas. Podle § 563 občanského zákoníku není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 11. Podle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. <b>12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.</b> 13. Předně soud konstatuje, že s ohledem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy, posoudil věc dle občanského zákoníku. 14. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 7 000 Kč a zavázal se vrátit celkem 11 193 Kč. Jelikož pak žalovaný uhradil pouze 2 000 Kč, když nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by uhradil více a byl to právě žalovaný, na kom spočívalo v daném ohledu důkazní břemeno, uložil soud žalovanému s odkazem na uzavřenou smlouvou a § 657 občanského zákoníku uhradit 9 193 Kč. 15. Co se týče příslušenství, dospěl soud k následujícím závěrům. Poplatek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal, není ve smlouvě nijak dále specifikován, stěží jej tedy lze kvalifikovat jinak než jako sjednaný úrok, tj. cenu peněz, neboť si lze jen těžko představit, že věřitel, jehož předmětem podnikání je půjčování peněz (resp. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), tímto způsobem pokryje administrativní náklady a„ odměnu“ fakticky nedostane (resp. si ji ani nesjedná). Pokud pak ale žalobce požadoval úroky z prodlení z částky 9 193 Kč, požaduje tím úroky z úroků, což je nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 35 Odo 101/2002 ze dne 24.3.2004). Dle citované judikatury a navazující soudní praxe by bylo možné úroky z úroků požadovat jen v takovém případě, že by se sjednané úroky staly součástí jistiny. Taková možnost však v dané smlouvě sjednána nebyla, tato hovoří pouze o tom, že jak jistina, tak poplatek, budou splatné najednou po týdnu od poslední splátky. Pokud tedy žalobce požaduje úroky z prodlení od data 8.11.2006 je takový nárok po právu (nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by žalovaný hradil splátky i poté, resp. se nedostal v daném časovém rozpětí do týdenního prodlení s jejich splácením), ovšem pouze z dlužné jistiny. Žalobce k tomuto uvedl, že jeho právní předchůdce započítal částečnou platbu žalovaného ve výši 2 000 Kč nejen na poplatek (úroky), ale také na jistinu, z níž zbývalo k danému datu doplatit 5 749,22 Kč. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal pro žalovaného výhodněji, ač mohl započítat danou platbu pouze na příslušenství, jak dle tehdejší právní úpravy, tak dle uzavřené smlouvy (čl. 5 smlouvy). Soud tedy žalobci přiřkl úroky od shora uvedeného data, ovšem pouze z částky 5 749,22 Kč, a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném v době vzniku prodlení a ve zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce netvrdil a tím méně pak prokázal, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaného splácet předmětnou půjčku, kterou je nutno kvalifikovat jako spotřebitelský úvěr. Tehdejší zákonná úprava ovšem takovou povinnost poskytovateli spotřebitelských úvěrů neukládala. 16. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst