8 C 393/2021-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 6 860 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 000 Kč od 21.11.2020 až do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 509,59 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 2.10.2019 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 2.10.2019 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru a Sazebník. Na základě Smlouvy poskytlo [anonymizováno] žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do 1.11.2019. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení žalovaného do 8.11.2020 z částky dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2020 s účinností ke dni 20.11.2020 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 4.12.2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 7 015 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 860 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kterou žalovaný s ohledem na předepsané kategorie ve formuláři návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nazývá úrokem. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného. Kapitalizovaný úrok z prodlení je požadován v zákonné výši z dlužné jistiny za dobu po splatnosti dluhu, tedy od 2.11.2019 do 8.11.2020. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem. 2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Z oznámení ze dne 4.12.2020, které bylo dle poštovního archu odesláno žalovanému dne 7.12.2020, vyplynulo, že žalovanému byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Dále žalobce předložil upomínky ze dne 12.12.2019, 15.11.2019 a 2.12.2019 adresované žalovanému bez dokladu jejich odeslání. Z předžalobní výzvy ze dne 3.5.2021 vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby. 4. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a [anonymizováno] a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Konečně pak žalobce také doložil smlouvu o úvěru ze dne 2.10.2019 podepsanou žalovaným, kde žalovaný prohlásil, že při podpisu smlouvy převzal od žalobce v hotovosti 5 000 Kč, tyto se zavázal vrátit do 30 dnů, úvěr byl sjednán jako bezúročný. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [anonymizováno] poskytlo dne 2.10.2019 v hotovosti žalovanému 5 000 Kč oproti podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný v dané souvislosti neuhradil [anonymizováno] či žalobci ničeho. Pohledávku za žalovaným postoupilo [anonymizováno] žalobci, což bylo žalovanému oznámeno písemností odeslanou dne 7.12.2020, následně žalobce také zaslal žalovanému předžalobní výzvu. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti 5 000 Kč při podpisu smlouvy o úvěru. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný netvrdil a tím méně prokázal, že by žalobci či jeho právnímu předchůdci cokoliv v dané souvislosti uhradil. 8. Z provedeného dokazování, a žalobce konečně ani v žalobě takovou skutečnost netvrdil, nevyplynulo, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Je pravdou, že zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). 9. Je rovněž nutno připustit, že s ohledem na bezúročnost úvěru by bylo nutno na daný právní vztah aplikovat § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, jenž stanoví aplikaci daného zákona pouze v omezené míře, nevztahuje se tedy na něj právě již zmiňované ustanovení § 86 a 87 zmíněného zákona o povinnosti zkoumat schopnost splácet úvěr. Je nicméně zřejmé, že daný právní vztah mezi žalobcem a žalovaným splňuje parametry spotřebitelského úvěru, když se jedná o vztah mezi dodavatelem (žalobcem jakožto podnikající právnickou osobou) a spotřebitelem (žalovaným jako fyzickou osobu nepostupující v rámci podnikatelské činnosti, který obdržel od žalobce finanční plnění právě v rámci takové činnosti žalobce), tedy parametry zmíněné v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S odkazem na shora uvedený nález Ústavního soudu a jeho závěry je soud přesvědčen, že tyto nepřipouští jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) dle § 87 odst. 1 zákona o SP, resp. i při aplikaci § 5 odst. 3 zákona o SP, je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto již shora specifikované konsekvence. 10. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 5 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání