8 C 395/2021-40 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 11 337 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 000 Kč od 25.7.2019 až do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 687,19 Kč a úrokem ve výši 1 215 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 5.2.2017 žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úroky ve výši 1 215 Kč do 2.3.2017. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí dle smlouvy vznikla povinnost kromě již jmenovaného zaplatit také smluvní pokutu ve výši 2 337 Kč. K uzavření předmětné smlouvy došlo prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobce [webová adresa]. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.7.2019 s účinností ke dni 24.7.2019 postoupena žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 19.8.2019. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem. 2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Z výpisu z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] vyplynulo, že dne 5.2.2017 a 21.2.2017 na zde uvedený účet odeslala 9 000 Kč. Z oznámení ze dne 19.8.2019, které bylo dle poštovního archu odesláno žalované dne 20.8.2019, vyplynulo, že žalovanému byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 12.3.2021 vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána před podáním žaloby. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a shora uvedenou společností a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Konečně pak žalobce také doložil smlouvu o úvěru včetně dodatku. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [právnická osoba] poskytla dne 5.2.2017 a 21.2.2017 žalované celkem 9 000 Kč. Žalovaná v dané souvislosti neuhradila ničeho zpět. Pohledávku za žalovanou postoupila zmíněná společnost žalobci, což bylo žalované oznámeno písemností odeslanou dne 20.8.2019, následně žalobce také zaslal žalované předžalobní výzvu. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované 9 000 Kč. Jelikož však soud shledal související smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná netvrdila a tím méně prokázala, že by žalobci či jeho právnímu předchůdci cokoliv v dané souvislosti uhradila. 9. Z provedeného dokazování, a žalobce konečně ani v žalobě takovou skutečnost netvrdil, nevyplynulo, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalované úvěr splácet. Je pravdou, že zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). 10. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 9 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Pro úplnost soud uvádí, že ač výpis z účtu neobsahuje údaje o vlastnictví účtu, na nějž byly finance odeslány, nebylo v tomto ohledu prohloubeno dokazování s ohledem na úplnou procesní pasivitu žalované, která poskytnutí financí nijak nepopírala. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až předžalobní výzvu odeslanou žalované dne 20.8.2019. Tuto je třeba považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání (§ 573 občanského zákoníku), tedy dne 23.8.2019. Jelikož žalovaná v následující den bezodkladně neplnila, je od následujícího dne v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 9 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. 11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má ad