8 C 61/2022-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení 6 303,15 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 1.1.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.3.2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 9.12.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 31.12.2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 500 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 803,15 Kč, který byl splatný stejného dne. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 3 500 Kč a splatností dne 31.12.2019. Žalovaný akceptoval smlouvu zadáním SMS kódu, jenž mu byl zaslán. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z potvrzení o bezhotovostní platbě vyplynulo, že právní předchůdce žalobce zaslal na účet č. [bankovní účet] dne 9.12.2019 částku 3 500 Kč. Žalobce rovněž předložil předžalobní výzvu, z níž je v kombinaci s rovněž doloženým podacím lístkem zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby a oznámil mu prostřednictvím shora uvedené společnosti postoupení předmětné pohledávky na žalobce, zásilka byla odeslána dne 3.4.2021. Dále žalobce předložil listiny vyhotovené shora společností [právnická osoba], a to Smlouvu o spotřebitelském úvěru a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bez uvedení podpisu žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi shora uvedenými subjekty je zřejmé, že došlo k postoupení předmětné pohledávky. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [právnická osoba] poskytla dne 9.12.2019 bezhotovostně žalovanému 3 500 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila zmíněná společnost žalobci, jak je shora uvedeno, ten v zásilce odeslané dne 3.4.2021 žalovaného vyzval k zaplacení a oznámil mu prostřednictvím shora uvedené společnosti postoupení pohledávky. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce (co se týče závazku za žalovaným), společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému 3 500 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Pro úplnost je třeba zmínit, že i listina označená žalobcem jako potvrzení o platbě prokazující poskytnutí výše uvedené částky mezi zmíněnými subjekty nevykazuje přílišné formální obsahové kvality a soud přistoupil k výše uvedeným závěrům o jejich obsahu jen s přihlédnutím k naprosté procesní pasivitě žalovaného. Z žádného provedeného důkazu však ani při zohlednění této pasivity a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného a vzorem smlouvy, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje právnímu předchůdci žalobce sdělil žalovaný a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se úvěrová smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalovaného a ten následně vyjádřil, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). 12. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o SP“), viz § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr jeho právní předchůdce zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, nicméně k této skutečnosti žádné důkazy nedoložil, a proto by soud i z tohoto důvodu musel předmětnou smlouvu shledat neplatnou. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 3 500 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 3.4.2021. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručen