16 C 285/2023-61 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 20.535,99 Kč s úrokem ve výši 8,25% ročně z částky 20.535,99 Kč od 14.8.2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20.535,99 Kč od 1.11.2020 do zaplacení. Svůj nárok opírala o skutečnost, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 27.3.2017 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu 5.000 Kč. Strany si smluvily úrok ve výši 18% ročně, žalovaný byl povinen platit poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou a poplatek za vedení účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu žalovaného. Na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovaný jej ve sjednané lhůtě neuhradil, banka vyzvala žalovaného výzvou ze dne 3.8.2020 k úhradě nepovoleného debetního zůstatku pod sankcí zesplatnění úvěru. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. K datu 13.8.2020 banka rozhodla o zesplatnění a současně odstoupila od smlouvy o účtu. Ke dni zesplatnění byl dluh vyčíslen na částku 20.535,99 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2021 postoupila banka pohledávku na [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 28.12.2021. Ke dni 31.10.2022 došlo k zániku společnosti [právnická osoba] bez likvidace v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobce. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě nesplaceného zůstatku úvěru výzvou ze dne 22.2.2023. V podání ze dne 13.11.2023 žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně (dále jen banka) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků SOLUS – žalovaný nebyl veden v databázi, vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku - se žalovaným nebylo nikdy vedeno insolvenční řízení, prověřením platnosti občanského průkazu v databázi neplatných dokladů – jeho občanský průkaz nebyl v této databázi, lustrací žalovaného v registru CCB – žalovaný měl 1 existující závazek (kontokorentní úvěr u jiného subjektu s limitem 10.000 Kč bez pravidelné měsíční splátky). Měsíční orientační splátka kontokorentu činila 250 Kč, celkové splátkové měsíční výdaje žalovaného činili 750 Kč (250 + 500). Vzhledem k tomu, že se jednalo o kontokorentní úvěry s nízkým úvěrovým rámcem a nízkými splátkami, nebyl příjem žalovaného dále prověřován. Žalovaný následujících 3,5 roku kontokorent řádně hradil, je tedy zřejmé, že v době uzavření smlouvy žalovaný skutečně úvěruschopný byl. K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že z podstaty kontokorentního úvěru docházelo k jeho čerpání opakovaně. Naposledy byl kladný zůstatek na účtu zaznamenán dne 4.4.2017. Od té doby žalovaný úvěr průběžně čerpal a průběžně na něj i hradil, přičemž se až do data zesplatnění (13.8.2020) pohyboval v záporném zůstatku. K dlužné částce 20.535,99 Kč žalobkyně dospěla po zohlednění transakcí na účtu žalovaného: příchozí platby ve výši 0 Kč, debetní transakce žalovaného ve výši – 5.600 Kč, debetní úroky ve výši 8.832,99 Kč, poplatky ve výši 6.103 Kč. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z listiny označené jako údaje o klientovi ze dne 27.3.2017 soud zjistil, že žalovaný je svobodný, je zaměstnanec, uvedl zaměstnavatele, zaměstnaný je od 2/2017, je ve zkušební době, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 28.000 Kč. Bydlí jako nájemce, počet členů domácnosti 0, počet vyživovaných dětí 0. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Byl zjištěn úvěr žalovaného s úvěrovým rámcem 10.000 Kč [anonymizována dvě slova] nelze vypočítat – příliš nové pro skorování. Dne 27.3.2017 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb, podle které strany vstoupily do vzájemného smluvního vztahu, na základě kterého se banka zavázala poskytovat bankovní služby podle své aktuální nabídky. Jak soud zjistil z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb podepsané dne 27.3.2017. Z žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 27.3.2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěrový rámec ve výši 5.000 Kč. Žalovaný souhlasil s tím, aby banka získala informace o jeho bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti a to z registru sdružení [příjmení]. Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 27.3.2017 soud zjistil, že banka se zavázala poskytovat žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 5.000 Kč. Úvěr bude úročen variabilní úrokovou sazbou, ke dni podpisu smlouvy činí výše úrokové sazby 18% p.a. Úrok je splatný měsíčně. Klient se zavazuje zaplatit bance jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru a platit poplatek za správu a vedení úvěru a poplatek za vedení účtu. RPSN činí 90,04%. Úvěr se splácí průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu klienta. V dopise ze dne 25.5.2020 vyzvala banka žalovaného k zaplacení dlužné částky po splatnosti (nepovoleného debetního zůstatku) ve výši 14.292,37 Kč a nákladů ve výši 800 Kč. V případě, že dlužnou částku neuhradí do 9.7.2020, může být poskytnutý úvěr prohlášen za okamžitě splatný. V takovém případě budou požadovat zaplacení částky 20.092,37 Kč. V dopise ze dne 3.8.2020 banka oznámil žalovanému, že prohlašuje kontokorentní úvěr ve výši 5.000 Kč za splatný ke dni 13.8.2020, z důvodu překročení povolené výše úvěrového rámce kontokorentního úvěru a marného uplynutí lhůty pro uhrazení splatné pohledávky banky. S účinností ke dni 1.9.2020 odstupují od smlouvy, na základě které mu vedou účet. Veškeré pohledávky banky se stávají ke dni 1.9.2020 splatnými. Současně jej vyzvali k zaplacení částky 20.535,99 Kč nejpozději do 1.9.2020. Dle tvrzení žalobkyně k datu 3.8.2020 činily debetní transakce ze strany žalovaného 5.600 Kč, debetní úroky 8.832,99 Kč a poplatky částku 6.103 Kč. Dopisem ze dne 28.12.2021 banka oznámila žalovanému, že svoji pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky s účinností k 17.12.2021 postoupila na společnost [právnická osoba] <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 27.3.2017 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky až do výše 5.000 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr neplnil a dostal se do nepovoleného debetního zůstatku (byl bankou vyzván k zaplacení dluhu ve výši 14.292,37 Kč výzvou ze dne 25.5.2020) a z toho důvodu banka dopisem ze dne 3.8.2020 odstoupila od smlouvy a rozhodla o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 1.9.2020. Dluh žalovaného ke dni odstoupení od smlouvy činila částka 20.535,99 Kč. Dle tvrzení žalobkyně k datu 3.8.2020 činily debetní transakce ze strany žalovaného 5.600 Kč, debetní úroky 8.832,99 Kč a poplatky 6.103 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020