18 C 31/2022-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 48 626,98 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené dne 12. 9. 2019 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Před uzavřením smlouvy o zápůjčce předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace od žalované, zaznamenala je na zákaznické kartě, vyhodnotila úvěruschopnost žalované kladně. Zápůjčka ve výši 30 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 24 139 Kč měla být žalovanou splácena v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12.1.2020. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy Poslední splátku uhradila dne 20.9.2018, celkem žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 3 300 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila přímo v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy uzavřené dne 12.7.2018 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 30000 Kč v hotovosti, když žalovaná převzetí této částky potvrdila ve Smlouvě. Žalovaná se zavázala, že předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátí spolu s poplatkem v celkové výši 24 139 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3 003 Kč. 6. Ze zákaznické karty ze dne 12.7.2018 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, žalovaná uvedla, že je rozvedená, bydlí v nájemním bytě, má jednu vyživovací povinnost, pracuje jako uklízečka s měsíčním příjmem 10 871 Kč (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami 6, [číslo]), měsíční výdaje 6 000 Kč, tyto skutečnost však nebyly ověřeny žádnými dokumenty, neměla zápůjčku u jiné společnosti. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. 9. Z tabulky umoření k číslu smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaná na předmětnou zápůjčku uhradil celkem 3 300 Kč. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejích dlužných závazků v celkové výši 71 135,43 Kč. 11. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 12. 7. [číslo] byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu poplatkem v celkové výši 24 139 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč. Žalobkyně ve své žalobě a doplnění žaloby ze dne 28.3.2022 tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně zkoumala úvěruschopnost žalované dle záznamů v zákaznické kartě. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě výplatních pásek a pracovní smlouvy, které v kopii nedoložila, z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, a to z měsíčních výdajů ve výši 6 000 Kč, jež jsou značně podhodnocené (zahrnující kromě nájmu bytu, také energie, jídlo, ošacení, obutí, drogerii atd.) a spokojila se tak pouze s prohlášením žalované. Žalovaná na předmětnou zápůjčku uhradila celkem 3 300 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2020, ( (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnosti žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho dalších měsíčních příjmů a měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 22. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C [číslo], OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i