24 C 348/2022-59 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými a dále spolu s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 29. 12. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu [webová adresa]) smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla převodem na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 3 250 Kč, a to do 28. 1. 2021. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho, proto žalobkyně požaduje náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu, kterou s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb. požaduje ve výši pouze 5 000 Kč. 2. Žalovaný k věci uvedl, že se žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřel a peněžní prostředky neobdržel. Není majitelem ani disponentem v žalobě uvedeného účtu. Má za to, že smlouvu jeho jménem uzavřel a peněžní prostředky čerpal syn jeho manželky, přičemž v tom smyslu již podal trestní oznámení. V době uzavření tvrzené smlouvy byl nadto po insolvenci a takovou smlouvu by s ním nikdo uzavřít neměl. 3. Ohledně uplatněného nároku na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Soud proto z provedených důkazů k těmto nárokům nečinil žádná skutková zjištění, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012). Žalobkyně se omezila na konstatování, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 2 500 Kč a smluvní pokutu požaduje dle čl. 2 smlouvy ve výši 5 000 Kč, avšak již neuvedla, kde a za jakých podmínek si účastníci měli možnost účtovat tyto položky sjednat. Ohledně požadované smluvní pokuty odkaz na čl. 2 smlouvy nepostačuje, neboť žalobkyně neuvádí, za porušení které konkrétní povinnosti tuto smluvní pokutu vyúčtovala. 4. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce soud zjistil, že je datována 29. 12. 2020 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč a žalovaný do 28. 1. 2021 tuto částku vrátí a zaplatí poplatek ve výši 1 625 Kč. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. U jména žalovaného je pouze uveden PIN kód: [číslo], který měl být 26. 12. 2020 zaslán z telefonního čísla [číslo]. Žalovaný k tomu uvedl, že se nejedná o jeho telefonní číslo a ze sdělení operátora ([právnická osoba] [právnická osoba]) soud zjistil, že se jedná o anonymní předplacenou kartu. Z listiny nazvané dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] soud zjistil, že je datována dnem 31. 12. 2020 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] dalších 5 000 Kč (celkem tedy 10 000 Kč) a žalovaný do 28. 1. 2021 tuto částku vrátí a zaplatí další poplatek ve výši 1 625 Kč (celkem tedy 3 250 Kč). Ani tato listina neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného a u jména žalovaného je opět uveden jen PIN kód: [číslo]. 5. Z fotografie občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného. 6. Z předložených výplatních pásek soud zjistil, že se jedná o výplatní pásky žalovaného s tím, že v září 2020 měl mzdu 24 898 Kč, která mu byla poukázána na účet č. [bankovní účet] a v říjnu 2020 mzdu 26 613 Kč, která mu byla poukázána na účet č. [bankovní účet]. 7. Z předložené lustrace z centrální evidence exekucí soud zjistil, že k 27. 12. 2020 nebylo pro osobu žalovaného vedeno exekuční řízení. 8. Z předložených potvrzení o platbě [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázala dne 29. 12. 2020 částku 5 000 Kč a dne 31. 12. 2020 rovněž částku 5 000 Kč. Z přiloženého detailu pohybu soud zjistil, že z uvedeného čísla účtu vedeného u [právnická osoba] na jméno žalovaného byla žalobkyni dne 26. 12. 2020 poukázána částka 1 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 29. 12. 2020 žalovaný, přičemž účet byl založen pomocí prostředků komunikace na dálku a banka totožnost žalovaného ověřila skenem občanského průkazu, skenem cestovního pasu a aktivační platbou ve výši 1 Kč z účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného. 9. Z jednotlivých upomínek soud zjistil, že jsou adresovány žalovanému a žalovaný je zde upomínán o úhradu dluhu podle smlouvy o úvěru ze dne 29. 12. 2020. 10. Z dopisu ze dne 2. 6. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 29. 12. 2020 ve výši 19 774 Kč s tím, že pokud tak do tří dnů neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis žalobkyně žalovanému odeslala 3. 6. 2022. 11. Ze všeobecných obchodních podmínek soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil. 12. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu a dne 29. 12. 2020 mu na tento účet poskytla 5 000 Kč a dne 31. 12. 2020 dalších 5 000 Kč. K tomu je nutno uvést, že žalovaný sice popřel, že by účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] byl jeho účtem, nicméně uvedená banka sdělila, že žalovaný byl majitelem a jediným disponentem tohoto účtu. Tento účet byl sice založen pomocí prostředků komunikace na dálku, nicméně se tak stalo po předložení skenu občanského průkazu a cestovního pasu a dále na základě aktivační platby z účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného, přičemž na tento účet byla v říjnu 2020 žalovanému poukázána mzda. Z právě uvedeného tak lze učinit jednoznačný závěr o tom, že účet č. [bankovní účet], na který žalobkyně poukázala celkem 10 000 Kč, je účtem žalovaného. 13. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o zápůjčce a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci. Je rovněž nutno dodat, že samotný PIN kód, bez doložení skutečnosti, že byl přidělen právě žalovanému (tedy bez dalšího ověření totožnosti) nelze považovat ani za prostý elektronický podpis. 14. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 15. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno