28 C 127/2015-100 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 3. 2015 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem popsaným ve výroku ad I. shora (dále jen„ Nemovitosti“), každý z účastníků je vlastníkem jedné ideální poloviny vzhledem k celku, a Nemovitosti za náhradu ve výši odpovídající jedné polovině znalcem zjištěné ceny Nemovitostí přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalobce v žalobě tvrdil, že žádný z účastníků Nemovitosti neužívá, žalobce se však již od roku 2014, kdy žalovanému oznámil, že se stal spoluvlastníkem Nemovitostí, pokusil se žalovaným dohodnout na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků. Žalobce žalovanému navrhoval různé varianty řešení, s požadavkem žalovaného na podpis souhlasného prohlášení stran o tom, že i druhá polovina nemovitostí bude zapsána jako jeho výlučné vlastnictví, však nesouhlasil. Takový požadavek žalovaného žalobce nepřijal, neboť podle žalobce žalovaný, ani jeho matka, jako jeho právní předchůdkyně, nikdy vlastníkem druhé poloviny Nemovitostí nebyli. 2. V průběhu řízení, podáním doručeným soudu dne 19. 8. 2016, předchozí zástupce žalovaného navrhl řízení přerušit až do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 21C 91/2012, kde se žalovaný domáhá určení vlastnického práva ke druhému spoluvlastnickému podílu na Nemovitostech (rozuměj spoluvlastnického podílu žalobce), a Okresní soud v Chomutově usnesením č.j. 28C 127/2015-46 ze dne 3. 11. 2017 řízení podle § 109 o.s.ř. přerušil. S ohledem na další zahájené řízení, v němž byla opět řešena otázka mající význam pro rozhodnutí soudu ([celé jméno žalovaného] se žalobou proti [anonymizováno] [obec] opětovně domáhal určení vlastnického práva ke druhému spoluvlastnickému podílu na Nemovitostech), vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 31C 114/2018, bylo po skončení řízení vedeného pod sp. zn. 21C 91/2012 v projednávané věci řízení usnesením č.j. 28C 127/2015-53 ze dne 1. 8. 2018 opětovně přerušeno podle § 109 o.s.ř. Po skončení řízení ve věci sp. zn. 31C 127/2015 soud ve věci nařídil jednání. 3. Před jeho konáním žalovaný podal písemné vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že žalobce není k žalobě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví aktivně legitimován, neboť mu vlastnické právo k ideálnímu spoluvlastnickému podílu na Nemovitostech nesvědčí a stav zápisu v katastru nemovitostí je tak v rozporu se skutečným právním stavem. Žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 10Co 19/2003-99 ze dne 14. 6. 2004. Žalovaný nabyl své vlastnické právo k ideálnímu spoluvlastnickému podílu v rozsahu ½ nemovitostí děděním po své matce, paní [příjmení] [příjmení], dříve [příjmení], která nemovitosti nabyla spolu se svým tehdejším manželem [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne 26. 8. 1960. Matka žalovaného dům užívala až do své smrti dne 17. 2. 1993, platila domovní daň a nemovitosti vlastním nákladem udržovala. Žalobce odvozuje své vlastnické právo ke druhé ideální polovině nemovitostí ze zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě své žádosti ze dne 24. 3. 1994 dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí přesto, že pro takový zápis nebyly dány podmínky, neboť žalobce fakticky právo hospodaření ke dni 24. 5. 1991 nevykonával. Žalovaný má za to, že u žalobce nebyla splněna ani druhá podmínka, neboť nikdy právo hospodaření k nemovitostem neprokázal, a neprokázal ani existenci vlastnického práva České republiky ke dni 23. 11. 1990. Protože nebyly splněny podmínky pro přechod vlastnického práva z majetku státu do vlastnictví obce, žalobce nikdy nemohl vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu nabýt. Totožný závěr přijal i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku č.j. 11Co 24/2017-137 ze dne 8. 2. 2018, kde jednoznačně uvedl, že jako vlastník druhé poloviny Nemovitostí je v katastru nemovitostí nesprávně zapsán žalobce. 4. U jednání strany na svých stanoviscích setrvaly. 5. Z provedených důkazů byly zjištěny následujících skutečnosti: 6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 10. 2014 vyplynulo, že účastníci jsou zapsáni jako podíloví spoluvlastníci, každý v rozsahu jedné ideální poloviny vzhledem k celku, výše označených Nemovitostí. Vlastnické právo žalobce vzniklo ze zákona, na základě jeho žádosti ze dne 24. 3. 1994 dle ust. § 1 zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a dále na základě souhlasného prohlášení o odstoupení od smlouvy ze dne 18. 7. 2014, s právními účinky vkladu práva ke dni 25. 7. 2014. Vlastnické právo přešlo na žalovaného na základě usnesení soudu o schválení dědické dohody č.j. D 1390/2005-30 ze dne 7. 11. 2006, které nabylo právní moci dne 6. 12. 2006. 7. Z přípisu žalovaného ze dne 3. 2. 2015 se podává, že dne 3. 2. 2015 adresoval žalovaný zástupkyni žalobce dopis, v němž vyzýval žalobce k nápravě stavu popsaného v jeho vyjádření sepisem Souhlasného prohlášení, na jehož základě bude žalovaný zapsán jako vlastník i druhého spoluvlastnického podílu, neboť je právním nástupcem svých rodičů, kteří kupní cenu za Nemovitosti zaplatili již na základě kupní smlouvy z roku 1960. 8. Z přípisu zástupkyně žalobce ze dne 26. 11. 2014 bylo zjištěno, že zástupkyně žalobce reagovala na žádost žalovaného ze dne 12. 10. 2014 k předání nemovitosti, její reálné rozdělení a vypracování dohody o údržbě společných částí nemovitosti. Dále nastínila tři varianty řešení – prodej společných Nemovitostí a rozdělení výtěžku z prodeje mezi oba podílové spoluvlastníky, prodej ideální poloviny Nemovitostí žalobcem žalovanému a naopak prodej ideální poloviny Nemovitostí žalovaným žalobci za týchž podmínek. 9. Z přípisu žalovaného adresovaného zástupkyni žalobce ze dne 19. 2. 2020 vyplývá, že žalovaný popsal genezi skutečností vedoucích k nesprávné evidenci žalobce jako vlastníka druhé ideální poloviny Nemovitostí a vzhledem k tomu, že žalobce nadále celý objekt zabírá, požádal o placení nájemného. 10. Z vyjádření zástupkyně [územní celek] jako žalovaného ve věci sp. zn. 31C 114/2018 ([celé jméno žalovaného] proti [anonymizováno] [obec], o určení vlastnictví ke druhé ideální polovině nemovitostí) se podává, že [územní celek] namítlo nedostatek aktivní legitimace žalovaného, neboť pan [příjmení] nevyužil svého práva domáhat se nemovitostí v restitučním řízení. 11. Z přípisu zástupkyně žalobce adresovaného žalovanému ze dne 23. 1. 2020 je zřejmé, že zástupkyně žalobce ve věci společných Nemovitostí účastníků žalovanému opakovaně sdělila, že [územní celek] nemá zájem společné Nemovitosti užívat, nikdy je ani neužívalo, a nebrání se jejich užívání žalovaným na základě jím navrhované nájemní smlouvy. Současně navrhla, aby účastníci ukončili vleklé spory dohodu o vypořádání. 12. Z listiny sepsané ve Vejprtech blíže nezjištěného dne (datum nečitelné) nadepsané nečitelným výrazem se podává, že [jméno] [příjmení] dává své ženě veškerý majetek – zlaté hodinky„ svatební“ a … nečitelný výraz … jako dar. 13. Ze spisu sp. zn. 21C 91/2012 (ve věci žalobce [celé jméno žalovaného] proti žalovanému [příjmení] [jméno], o určení vlastnictví ke druhé ideální polovině nemovitostí), konkrétně pak z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Chomutově č.j. 21C 91/2012-100 ze dne 10. 11. 2016 v části skutkového závěru bylo zjištěno, že manželství [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (matka [celé jméno žalovaného]) uzavřené dne 15. 12. 1956 bylo pravomocně rozvedeno dne 22. 6. 1967. Jejich manželství bylo bezdětné. V době trvání manželství manželé [jméno] [jméno] [příjmení] jako kupující uzavřeli dne 26. 8. 1960 s Místním národním výborem ve Vejprtech jako prodávajícím za souhlasu ONV v Chomutově kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě předmětných nemovitostí za kupní cenu 891 Kč. Předmětné nemovitosti oba manželé [příjmení] užívali až do rozvodu jejich manželství, kdy je po odchodu [jméno] [příjmení] ze společné domácnosti nadále až do své smrti dne 17. 2. 1993 užívala výlučně [jméno] [příjmení] (matka [celé jméno žalovaného]). Po rozvodu manželství nedošlo mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k vypořádání jejich zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů. [celé jméno žalovaného] v domě [adresa] ve Vejprtech bydlel se svou matkou až do roku 1975, kdy se oženil a odstěhoval na jinou adresu ve Vejprtech. Po smrti [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti udržoval [celé jméno žalovaného], a to až do vystěhování v roce 1994. V pozemkové knize nebyli manželé [příjmení] nikdy zapsáni jako vlastníci předmětných nemovitostí. V roce 1974 manželka [celé jméno žalovaného] zjistila, že jeho matka není evidována jako vlastnice předmětných nemovitostí, proto [celé jméno žalovaného] podnikl kroky k nápravě. V rámci dědického řízení vedeného pod sp. zn. D 462/83 po zemřelém [jméno] [příjmení] nebyly předmětné nemovitosti zahrnuty do dědictví. V dědickém řízení vedeného pod sp. zn. 35D 1390/2005 po zůstavitelce [jméno] [příjmení] byla ideální polovina nemovitostí d