31 C 109/2023-63 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 88 294,85 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému v částce 90 446 Kč poskytla dle úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 5. 7. 2020, který se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných 60 měsíčních splátkách po 2 447 Kč, což však neudělal, neboť celkově uhradil jen 55 538 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužných splátek do zesplatnění 12 581 Kč, z jistiny po zrušení smlouvy ve výši 62 329,85 Kč, smluvní pokuty v důsledku zrušení smlouvy ve výši 11 338 Kč, úroku z prodlení ve výši 434 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 1 112 Kč, nákladů na odeslání oznámení o zesplatnění 200 Kč a nákladů na odeslání upomínky 300 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že u žalovaného provedla lustrace v interních i externích registrech, přičemž vycházela z měsíčního příjmu žalovaného 25 000 Kč a z výdajů na bydlení ve výši 7 500 Kč a splátkami dalších úvěrů 2 438 Kč, takže měl žalovaný dostatečný disponibilní zůstatek pro splácení poskytovaného úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 8. 2023, k němuž se dostavil jen zástupce žalobkyně, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. Podle smlouvy o úvěru ze [číslo] ze dne 5. 7. 2020 (včetně úvěrových podmínek a sazebníku) žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 90 446 Kč na nákup vozidla Ford Mondeo s pořizovací cenou 90 446 Kč, takže na ni žalovaný přímo nic neuhradil. Smlouvu za žalobkyni uzavřela spol. [právnická osoba] (dříve pod obchodní firmou [právnická osoba]), která je v důsledku fúze nástupcem po zaniklé [právnická osoba], na základě mandátní smlouvy [číslo] ze dne 15. 11. 2004. Prodejci byla pořizovací cena čerpaným úvěrem uhrazena dle výpisu z účtu dne 7. 9. 2020. Úvěr se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách po 2 447 Kč, jak dále vyplývá i z předpisu splátek. Zakoupené vozidlo žalovaný převzal dle protokolu o předání dne 5. 7. 2020. V úvěrové smlouvě bylo mimo jiné uvedeno, že žalovaný pracuje jako kvalifikovaný dělník u [příjmení] [jméno] ([anonymizována dvě slova] s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč a výdaji na bydlení ve výši 7 500 Kč. Příjmy žalovaného byly doloženy výplatními páskami. K výdajům žalovaného bylo doloženo jen vyúčtování mobilního operátora na 1 004 Kč měsíčně. Náklady na bydlení (např. nájem, plyn, elektřina, voda, TV, internet atd.) doloženy nebyly, stejně jako výpisy z běžného účtu, pokud jej žalovaný měl. K tvrzeným lustracím žalovaného v interních a externích registrech žalobkyně předložila snímek obrazovky ze svého interního systému, kde jsou všechny ukazatele vyhodnoceny jako„ OK“ nebo že nebyl nalezen negativní záznam, nicméně se jedná jen editovatelný vlastní výstup žalobkyně, který nedokládá výstupy z jednotlivých lustrovaných systému (BRKI, NRKI, SOLUS atd.). Uvedené žalobkyně nedoložila ani přes písemnou výzvu soudu před jednáním a poskytnuté poučení při jednání ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Podle přehledu splátek žalovaný celkově uhradil částku 55 538 Kč. Dopisem ze dne 7. 9. 2022 byl celý úvěr zesplatněn ke dni 6. 9. 2022 a dopisem ze dne 19. 9. 2022 žalobkyně odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která byla obsažena v úvěrové smlouvě. Dopisem ze dne 8. 2. 2023 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru dne 7. 9. 2020 uhradila za žalovaného kupní cenu vozidla ve výši 90 446 Kč, ze které žalovaný dosud celkově splatil 55 538 Kč. Žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěru neprokázala. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila žádné doklady o výdajích žalovaného a o jeho dalších případných závazcích, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při učinění svého závěru o dostatečném disponibilním zůstatku žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností, (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 90 446 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaný dosud celkově splatil 55 538 Kč, takže žalovanému zbývá vydat bezdůvodné obohacení v částce 34 908 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 24. 7. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 25. 7. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 34 908 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítl. 10. Přestože byl žalovaný ve věci převážně úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.