31 C 307/2023-73 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 26 350 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru, který právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] žalované poskytla dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 12. 2021 na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem splatit, což však neučinila. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ji ověřovala na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázích, uvedla však, že zjištěné důkazy o provedených kontrolách nearchivuje. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 30. 10. 2023, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 15. 12. 2021 a jejími dodatky ze dne 22. 12. 2021 a 2. 2. 2022 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 79 dnů včetně úroku 101,61 % ročně. Podle výpisů z účtu předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 16 000 Kč dne 15. 12. 2021 a částku 9 000 Kč dne 22. 12. 2021 na účet žalované, ze kterého před tím poslala verifikační platbu 0,10 Kč dne 12. 11. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum], což žalované oznámila dopisem ze dne 15. 8. 2022 odeslaným téhož dne spolu s předžalobní upomínkou. Žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní předloženy ani označeny nebyly, přičemž svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 15. 12. 2021 ve znění dodatků ze dne 22. 12. 2021 a 2. 2. 2022 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 25 000 Kč, ze které žalovaná dosud nic neuhradila. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, zda vůbec a případně jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud tak nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 25 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat, což dosud ani z části neudělala a zbývá jí tak uhradit 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 9. 10. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 10. 10. 2023, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 15. 1. 2022. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 453 Kč (po zaokrouhlení), která odpovídá 58 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (2 506 Kč). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 054 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 26 350 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby), a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 77 % (výrok I.) z celého předmětu řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí), žalovaná v rozsahu 23 % (zamítavý výrok II.), a proto žalobkyni náleží 54 % z celkové výše náhrady nákladů 2 506 Kč. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.