31 C 309/2022-68 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 80 960,32 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne 24. 4. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr nejprve do limitu 68 000 Kč, který byl k žádosti žalovaného dodatkem úvěrové smlouvy ze dne 3. 2. 2020 později navýšen na 80 000 Kč. Žalovaný za dobu trvání smlouvy načerpal celkovou částku 114 100 Kč, ze které dosud splatil 53 810,48 Kč. Čerpané prostředky se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky a s poplatky prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek původně 1 700 Kč a po navýšení limitu ve výši 2 000 Kč, což řádně a včas neučinil, a proto žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 18. 1. 2022. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že úvěr byl schválen v procesu garantovaného předschváleného limitu, přičemž žalobkyně vycházela především z údajů, které žalovaný uvedl ve své žádosti, ve které byly uvedeny čisté příjmy žalovaného ve výši 69 948 Kč měsíčně, výdaje ve výši 1 457 Kč měsíčně a splátky všech stávajících úvěrů ve výši 8 473 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání dne 24. 4. 2023 se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila), a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 4. 2019, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s opakovaným čerpáním až do výše limitu 68 000 Kč, který se žalovaný zavázal s úroky ve výši 10,90 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 2,5 % z úvěrového limitu, tj. 1 700 Kč. Dodatkem ke smlouvě ze dne 3. 2. 2020 byl úvěrový limit navýšen na 80 000 Kč a došlo tím i k alikvotnímu navýšení splátky na 2 000 Kč měsíčně. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně posouzena v rámci automatického vyhodnocení pohybů na běžném účtu žalovaného a tento systém vyhodnotil, že v případě žalovaného není třeba jeho příjmy dokládat. K tvrzeným výdajům žalovaného ve výši 1 457 Kč (měsíčně) nebylo i přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. rovněž nic doloženo, přičemž tato částka je, už jen ve vztahu k běžným výdajům na bydlení, podezřele nízká. K tomu žalovaný splácel žalobkyni další spotřebitelské úvěry v celkové výši 529 026,51 Kč se splátkou 7 326 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce předcházející uzavření úvěru, přitom vyplývá, že žalovanému pravidelně přicházeli platby od spol. [právnická osoba] v rozmezí od 24 do 28 tis. Kč měsíčně, které jsou násobně nižší, než ze kterých vycházela žalobkyně. Příchozí platba 80 462,56 Kč z 31. 1. 2019 pak dle poznámky sestává z automatického čerpání úvěru. Podle výpisu z úvěrového účtu a přehledu čerpání a splátek žalovaný celkově čerpal finanční prostředky ve výši 114 100 Kč a dosud žalobkyni celkově splatil částku 53 810,48 Kč. Oznámením ze dne 20. 1. 2022, odeslaným téhož dne, žalobkyně po předchozích upomínkách zesplatnila pro prodlení žalovaného celý úvěr ke dni 18. 1. 2022. Následně žalobkyně žalovaného vyzývala k plnění předžalobní výzvou ze dne 4. 7. 2022. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy poskytla žalovanému celkovou částku 114 100 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 53 810,48 Kč. Přestože žalobkyně částečně, a to jen pomocí automatizovaného systému, zkoumala příjmy a závazky žalovaného, neprokázala však zda, na základě čeho a jak konkrétně zkoumala jeho úvěruschopnost, a to jak příjmy, tak i jeho výdaje. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť doložila jen část dokladů o příjmech (výpisy z běžného účtu), ze kterých však vyplývá jiná výše příjmů, než z jakých žalobkyně vycházela, a žádné doklady o jeho výdajích, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 114 100 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaný dosud uhradil 53 810,48 Kč, takže mu zbývá uhradit 60 289,52 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 6. 2. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 7. 2. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 60 289,52 Kč s příslušenstvím od počátku doloženého prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 301 Kč (po zaokrouhlení), která představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 % z celého předmětu řízení vč. kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí) 26 506,60 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 049 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80