34 C 21/2023-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 300 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 19. 2. 2016 smlouvu o úvěru č. 11 2016 (dále jen„ Smlouva“) na částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento úvěr splatit do 13 měsíců spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 200 Kč, administrativním poplatkem 600 Kč a úroky ve výši 5 600 Kč. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalované v hotovosti při podpisu Smlouvy. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na své závazky ze Smlouvy uhradila celkem částku 6 700 Kč. I přes předžalobní upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 19. 2. 2016, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit formou 13 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 600 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 28 % z jistiny, tj. 5 600 Kč, zaplatit i poplatek za správu úvěru ve výši 8 200 Kč a administrativní poplatek ve výši 600 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 14 400 Kč. 6. Ze zprávy klienta ke dni 23. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dle Smlouvy celkem částku 6 700 Kč. 7. Ze [anonymizováno] karty k úvěru č. [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že žalovaná neměla mít záznam v insolvenčním rejstříku, byla ve věku [číslo] let, bydlela v nemovitosti v osobním vlastnictví, pracovala jako zaměstnanec na dobu určitou nebo jako OSVČ. 8. Z výplatní pásky za 1/ 2016 soud zjistil, že žalovaná měla mít základní mzdu 9 900 Kč, její hotovostní dobírka činila 11 656 Kč. 9. Z poštovní poukázky soud zjistil, že uhradila společnosti [právnická osoba] dne 20. 10. 2014 částku 2 900 Kč. 10. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta soud zjistil, že žalovaná měla bydlet v rodinném domě v jejím vlastnictví, být zaměstnaná na dobu neurčitou jako dělnice. Její měsíční výdaje měly být 200 Kč za telekomunikační služby, blíže neurčený výměr 2 600 Kč, průměrné měsíční výdaje domácnosti žalované pak měly být 16 972 Kč. Příjmy žalované měly být 2 456 Kč + 9 200 Kč měsíčně, měla mít dvě vyživovací povinnosti, měsíční příjem domácnosti pak měl činit 39 625 Kč s poznámkou, že manžel pracuje na zóně. Při uzavírání Smlouvy mělo být předloženo SIPO za poslední tři měsíce. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 13 300 Kč plus úroky z prodlení představující nároky uplatněné v tomto řízení. 12. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 13. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 14. Dne 19. 2. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalované v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaná se opak zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 13 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 600 Kč. Žalovaná se zavázala původní věřitelce poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 28 %, tj. 5 600 Kč, úplatou ve výši 8 200 Kč a administrativním poplatkem 600 Kč, celkem tedy 34 400 Kč. 15. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 7. 3. 2023 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a zároveň doložila, že měla k dispozici i část dokumentace nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti žalované, konkrétně jedna výplatní páska a jedna část složenky pro dodavatele elektřiny a/nebo plynu. Soud však i přes tyto skutečnosti shledal posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru měla mít žalovaná průměrný měsíční příjem za uplynulé tři měsíce 2 456 Kč + 9 200 Kč, což přesně odpovídá výplatní pásce za měsíc leden 2016. Není však zřejmé, proč došlo k rozdělení této jedné částky na dvě. Druhý příjem domácnosti žalované ve výši 27 969 Kč (39 625 Kč – 2 456 Kč – 9 200 Kč) pak není verifikován vůbec. Stejně tak není ověřeno, že žalovaná byla vlastníkem nemovitosti, kde bydlela (např. výpise z katastru nemovitostí). Dle žádosti o úvěr měla žalovaná předložit před uzavření Smlouvy žalobkyni výpisy SIPO za uplynulé tři měsíce, avšak dle všeho byla předložena jen jedna složenka za dodávku elektřiny a/nebo plynu. Není tak vůbec zřejmé, z čeho se má sestávat částka 16 972 Kč jako měsíční náklady domácnosti žalované. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 11. 7. 2022 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 22. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele