34 C 416/2021-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 114,85 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla žalobkyně žalovanému i kontokorent – [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však tyto své závazky porušil, pročež žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 8. 12. 2020. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 48 382,93 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 931,92 Kč a poplatky v úhrnné výši 1 800 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48 382,93 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 18. 3. 2020. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty, včetně revolvingového úvěru, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích. 5. Z dispozice ze dne 5. 5. 2020 soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému k jeho účtu č. [bankovní účet] zřízen kontokorent s limitem 40 000 Kč, sazba RPSN činila 25,41 %. Na straně 2 dispozice – první odrážce je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy. 6. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] žalovaného ze dne 5. 5. 2020 soud zjistil, že tento má střední učňovské vzdělání, bydlel v nájmu, byl svobodný, pracoval jako pracovník v gastronomii u [jméno] [jméno] na dobu neurčitou a jeho ostatní nezbytné měsíční náklady byly 0 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce měl činit 27 500 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 30 000 Kč. Výše požadovaného úvěru měla činit 30 000 Kč. 7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne 7. 8. 2020 soud zjistil, že dne 3. 8. 2020 převedla žalobkyně částku 48 382,93 Kč z tohoto účtu na nový úvěrový účet. 8. Z platební historie ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalobkyně evidovala za žalovaným dne 3. 8. 2020 pohledávku ve výši 53 071,09 Kč, když výše úvěru činila 48 382,93 Kč. 9. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2021 soud zjistil, že žalovaný ke dni 30. 9. 2021 dlužil žalobkyni částku 48 382,93 Kč na jistině, částku 2 625,60 Kč na úrocích z jistiny a částku 1 800 Kč na poplatcích, pojištění a pokutách. Celkem tedy částku 52 808,53 Kč. 10. Z oznámení o zesplatnění ze dne 10. 12. 2020, soud zjistil, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila poskytnutý úvěr ze Smlouvy a celková dlužná částka ke dni 8. 12. 2020 činila 50 182,93 Kč. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 53 171,19 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 12. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 13. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 14. Dne 18. 3. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty. Dne 5. 5. 2020 žalobkyně a žalovaný uzavřeli dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 40 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou RPSN 25,41 %. Žalovaný tento kontokorent čerpal, avšak porušoval své povinnosti dle této dispozice. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 25. 2. 2022 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině, když je podložila pouze žádostí o úvěr. Soud má po posouzení zaslaných podkladů za to, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána příjmová stránka žalovaného, když není zřejmé, z čeho měl plnou zbylý příjem domácnosti ve výši cca 2 500 Kč a nebylo ani prokázáno, že hlavní příjem skutečně dosahoval částky 27 500 Kč. Ohledně výdajové stránky žalobkyně tvrdí, že vycházela z dat z ČSÚ, sám žalovaný deklaroval své náklady na 0 Kč. Použití statistických údajů pro zkoumání výdajů žalovaného se tak jeví jako silně nevhodné a není ani zřejmé, s jakými částkami žalobkyně kalkulovala, aby bylo možno posoudit, jestli tyto alespoň rámcově lze považovat za odpovídají realitě a to s přihlédnutím k cenám energií, telekomunikačních služeb, léků, jídla, dopravy, oblečení atp. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti na výdajové straně. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 11. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 21. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 22. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení,