34 C 89/2021-38 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 107 860,66 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento spotřebitelský úvěr ve formě splatit spolu s úrokem ve výši 9 % ročně a dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 350 Kč každá. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 29. 7. 2020. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 107 860,66 Kč na jistině dluhu, částka 7 685,07 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 9 % ročně za období od 30. 7. 2020 do 10. 5. 2021, smluvní úrok 9 % ročně z částky 107 860,66 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 107 860,66 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto uzavřeli žalobkyně a žalovaný prostřednictvím komunikace na dálku. Žalobkyně se ve Smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 130 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem 9 % ročně formou měsíčních splátek ve výši 2 350 Kč nejpozději do 15. 12. 2024. 5. Z výpisu z úvěrového účtu za období 19. 12. 2018 až 31. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný dne 19. 12. 2018 čerpal částku 130 000 Kč jako čerpání úvěru. 6. Z přehledu operací týkajících se úvěru soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil v období od 14. 1. 2019 do 20. 2. 2021 celkem částku 47 129 Kč. 7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne 2. 10. 2018 soud zjistil, že roční kreditní obrat tohoto účtu činil 569 249,70 Kč, roční debetní obrat pak 565 281,90 Kč, konečný zůstatek tak činil 4 124,25 Kč. Mzda žalovaného činila 19 544 Kč. 8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu 29. 7. 2020, soud zjistil, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila poskytnutý úvěr ze Smlouvy a celková dlužná částka ke dni 29. 7. 2020 činila 112 586 Kč. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 3. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 108 675,20 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 10. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 130 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s úrokem 9 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 350 Kč nejpozději do 15. 12. 2024. Žalovaný tento úvěr načerpal bezhotovostním převodem, avšak porušoval své povinnosti dle Smlouvy, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 7. 2020. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 22. 7. 2021 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině, když je podložila pouze žádostí o úvěr. Soud má po posouzení zaslaných podkladů za to, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána příjmová stránka žalovaného, když žalobkyně sice ověřila výši příjmu žalovaného, avšak jen z jednoho měsíčního výpisu jeho bankovního účtu a vůbec neověřovala jeho výdajovou stránku a místo toho vycházela ze svých interních modelů. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti na výdajové straně. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 25. 3. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč formou bankovního převodu. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 22. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU