45 C 231/2022-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 36 653 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 17. 6. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] kdy předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě shora uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 22 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 18 834 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 3 894 Kč (s úrokovou sazbou 27 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 480 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 9 460 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 681 Kč, s poslední splátkou dne 11. 8. 2017. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhů s výstrahou soudního vymáhání. Dne 16. 8. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby (ze dne 14. 8. 2022), v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, kdy tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne 17. 6. 2016, z níž vyplývá, že žalovaná byla zaměstnaná na hlavní pracovní poměr ve společnosti [právnická osoba] jako operátor výroby, její měsíční příjem činil 34 000 Kč, žila v nájmu, neměla vyživovací povinnost a neměla žádný úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 6. 2016 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázela předchůdkyni žalobkyně vrátit v hotovosti celkem 40 834 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 681 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 22 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalobkyně rovněž předložila Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy. 5. Ze zákaznické karty ze dne 17. 6. 2016 bylo zjištěno, že důvodem zápůjčky byly rodinné události, žalovaná uvedla, že je vdovou, bydlí v nájmu, nemá nezaopatřené děti, není majitelem vozu, je zaměstnána jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 14 000 Kč. Žalovaná v zákaznické kartě dále uvedla jiné příjmy ve výši 3 600 Kč bez konkretizace a další čisté příjmy domácnosti ve výši 16 400 Kč bez konkretizace. Celkem příjmy domácnosti měly činit 34 000 Kč. Mezi měsíčními výdaji žalovaná uvedla nájemné/inkaso 8 700 Kč, spoření/pojištění 800 Kč, za telefon 200 Kč a výdaje na domácnost ve výši 11 000 Kč Celkem výdaje domácnosti měly činit 20 700 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaná nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, na její jméno je veden bankovní účet. a že žalovaná předchůdkyni žalobkyně předložila průkaz povolení k pobytu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Žalovaná tuto listinu podepsala. 6. Z listiny označené jako tabulka umoření ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 17. 6. 2016 byla žalované poskytnuta částka 22 000 Kč, žalovaná celkem uhradila částku 4 181 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň jí informovala o výši dluhu. 9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu v celkové výši 65 967,65 Kč nejpozději do 26. 11. 2021. Dle přiloženého podacího lístku byla výzva žalované odeslána dne 12. 11. 2021. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 17. 6. 2016 při podpisu smlouvy o zápůjčce v hotovosti částku 22 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 17. 6. 2016. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 181 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání. 11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 12. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti