7 C 209/2023-70 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 25 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 1. 2007 žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě shora uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, jež se žalovaná zavázala splatit spolu se sjednanými poplatky v dohodnutých splátkách, kdy se zavázala uhradit právní předchůdkyni celkem 42 400 Kč. Žalovaná své povinnosti řádně a včas neplnila, na úhradu dluhu zaplatila pouze 8 852 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. 5. 2. 2008. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Obě postoupení byla žalované oznámena, žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě dluhu, žalovaná však na výzvy žalobkyně nereagovala a již ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 1. 2007 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalované půjčku ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná svým podpisem potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou shora uvedenou částku půjčky. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 400 Kč, celkem tedy částku 42 400 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, které žalobkyně rovněž doložila. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno]., má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou [právnická osoba] [anonymizováno]. 6. Dále ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno], má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyni. 7. Z výpisu z obchodního rejstříku [země] byla doložena právní subjektivita [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále z výpisu z obchodního rejstříku [země] [země] byla doložena právní subjektivita žalobkyně. 8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 30. 1. 2007 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému hotovost ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit zpět ve splátkách spolu se sjednaným poplatkem v částce 17 400 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaná však neplnila podmínky smlouvy řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 8 852 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a tato pohledávku poté postoupila žalobkyni. 9. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce (dle § 657 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 480 Kč, a to v týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 40 týdnů od uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil pouze částku 3 800 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 11. Žalobkyně netvrdila a ani nedoložila, že by se právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet. 12. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy ve smyslu jejího rozporu s dobrými mravy (§ 3 občanského zákoníku). Žalobkyně se svou neúčastí u jednání soudu vzdala možnosti být poučena ve smyslu možného doplnění tvrzení a důkazů ohledně shora uvedených okolností. 13. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 25 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat, samozřejmě ponížené o dosud provedené úhrady ve výši 8 852 Kč na výsledných 16 148 Kč (§ 451 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat první den poté, co byla věřitelem vyzvána (§ 563 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalované dne 3. 7. 2023, následující den, tj. 4. 7. 2023, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 5. 7. 2023 do prodlení (§ 517 občanského zákoníku) a je tak povinna žalobkyni uhradit úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl žalovaný ve věci většinový úspěch. Jelikož však žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a žádné náklady na její straně ze spisového materiálu ani nevyplývají, rozhodl soud, jak je výše uvedeno. 15. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.