8 C 130/2023-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 28 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 28 000 Kč za dobu od 11.2.2022 do zaplacení. V odůvodnění zevrubně specifikoval, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobce registrovala do jeho systému a jeho prostřednictvím uzavřela dne 12.3.2022 s žalobcem smlouvu o podnikatelském úvěru. Na základě smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 10 500 Kč. Za prodlení s celkem pěti splátkami pak žalobce rovněž požaduje smluvní sankci 500 Kč za každou z těchto plateb. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolána (fikcí do datové schránky), bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z potvrzení o platbě ze dne 3.12.2021 vyplynulo, že žalobce v tento den odeslal 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Dále žalobce předložil předžalobní výzvu, z níž je v kombinaci s rovněž doloženým podacím lístkem zřejmé, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby, upomínka byla odeslána dne 20.4.2022. Dále žalobce doložil smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 3.12.2021, kde jsou jako smluvní strany uvedeni účastníci tohoto řízení, u žalované absentuje její podpis. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne 3.12.2022 na bankovní účet žalované 15 000 Kč, žalobce disponuje listinou shora uvedenou, před podáním žaloby dne 20.4.2022 žalované odeslal předžalobní upomínku. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Proces uzavření úvěrové smlouvy sice žalobce zevrubně popsal, nicméně důkazně se touto okolností vůbec nezabýval, nebyl tedy prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. I listina označená žalobcem jako potvrzení o platbě prokazující poskytnutí výše uvedené částky mezi zmíněnými subjekty nevykazuje přílišné formální obsahové kvality a soud přistoupil k výše uvedeným závěrům o jejich obsahu jen s přihlédnutím k naprosté procesní pasivitě žalované. Z žádného provedeného důkazu však ani při zohlednění této pasivity a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaná provedla jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalované a vzorem smlouvy, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje právnímu předchůdci žalobce sdělila žalovaná a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se úvěrová smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalované a ta následně vyjádřila, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). 7. Pokud pak bylo prokázáno pouze to, že žalobce uhradil žalované 15 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez platné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až předžalobní výzvu odeslanou žalované dne 20.4.2022. Tuto je třeba považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání (§ 573 občanského zákoníku), tedy dne 25.4.2022. Jelikož žalovaná v tento den bezodkladně neplnila, je od následujícího dne v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 120 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 656 Kč, když soud ověřil, že advokát žalobce je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 2 572 Kč (1 120 + 3 x 300 + 3 x 100 + 252). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 16 907,36 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 15 015,21 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 31 922,57 Kč tak představuje úspěch žalobce 53 %, úspěch žalované 47 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 6 % svých nákladů, z 2 572 Kč tedy ve výši 155 Kč.