8 C 281/2023-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 12 899,47 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 999,59 Kč za dobu od 28.10.2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 675,31 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 9 632,15 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne 27.10.2020 se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržela v hotovosti částku 11 000 Kč. Spolu s touto jistinou se žalovaná zavázala též uhradit úroky ve výši 9 440 Kč. Celkovou částku ve výši 20 440 Kč se pak zavázala splatit ve splátkách po 1 460 Kč měsíčně, když poslední splátka byla splatná dne 27.12.2021 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr vyplněné žalovanou, kde tato uvedla údaje o zaměstnání, závazcích, výši příjmů a výdajů. Na dokumenty jsou rovněž vyznačeny doklady, které byly žalovanou v této souvislosti předloženy. Na základě těchto údajů pak právní předchůdce žalobce ověřil schopnost žalované splácet předmětný úvěr. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila, do sjednané doby splatnosti uhradila jen 1 999,99 Kč a od 28.12.2021 je s úhradou úvěru jako celku v prodlení. Pohledávka vůči žalované byla následně shora uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.10.2022, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná již dále nic neuhradila i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (do datové schránky), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 27.10.2020 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 11 000 Kč za shora uvedených podmínek. Žalovaná svým podpisem rovněž potvrdila převzetí částky 11 000 Kč při podpisu smlouvy. K této žalobce dále doložil formulář s informacemi o předmětném úvěru. 5. Z listiny označené jako žádost o úvěr vyplynulo, že tuto dne 27.10.2020 podepsala žalovaná. Zde je dále uvedeno, že žalovaná je zaměstnána s příjmem 16 783 Kč měsíčně, její měsíční výdaje činí 14 588 Kč, z toho bydlení a energie 5 944 Kč měsíčně a doprava, jídlo a osobní náklady 6 320 Kč a srážky ze mzdy pak 2 324 Kč měsíčně. Dále, že žalovaná je rozvedená, žije v nájmu a vyživuje jedno dítě. Dále je v listině zaškrtnuto, že byly poskytnuty následující listiny: výplatní pásky, pracovní smlouva a občanský průkaz. 6. Z výzvy ze dne 10.11.2022 vyplynulo, že tuto adresovala společnost [právnická osoba] žalované, kde tuto vyrozuměla o přechodu předmětného závazku na žalobce a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky. Dle přiloženého poštovního archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 11.11.2022. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku včetně dokladu o jejím odeslání žalované. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022 a 25.10.2022 má soud za prokázané, že předmětná pohledávka byla shora uvedenou společností postoupena žalobci. 8. Z listiny označené jako výpis úkonů ze dne 13.3.2023 vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce [jméno] [příjmení] uvedl, že nebyly provedeny žádné obdobné úkony. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 11 000 Kč [právnická osoba] se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenala v listině označené jako žádost o úvěr. Žalovaný sjednané podmínky úvěru řádně neplnil, když řádně a včas nehradil sjednané splátky, dosud takto uhradil pouze 1 999,99 Kč. Dne 11.11.2022 byla žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky žalobci a výzva k úhradě předmětného dluhu. Následně byla žalovanému žalobcem zaslána předžalobní výzva. 10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 11 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 14. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (doložení pracovní smlouvy a výplatních pásek) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počí