8 C 379/2023-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 16 570 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 13 250 Kč za dobu od 5.9.2022 do zaplacení a náklady na uplatnění ve výši 2 500 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 5.8.2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v elektronické formě, konkrétně pak prostřednictvím formuláře na webu žalobce, což žalobce dále zevrubně popsal. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel od žalobce dne 5.8.2022 částku 10 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 250 Kč do 4.9.2022. Žalovaný tak řádně neučinil, žalobci tedy vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení a dále dle smlouvy rovněž sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč, a to za dobu od 5.9.2022 do 3.8.2023 ve výši 3 320 Kč. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, přičemž žalovaný je dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou zákonnou povinnost, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobcem před podáním žaloby marně vyzván k úhradě dluhu, na nějž ničeho neuhradil. 2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že tento dne 5.8.2022 odeslal částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s uvedením jména a příjmení žalovaného. Dále žalobce předložil dvě listiny vyhotovené žalobcem, a to Smlouvu o zápůjčce, kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce a žalovaný a Všeobecné obchodní podmínky, obě bez podpisu žalovaného. Dále žalobce předložil celkem pět upomínek bez dokladu odeslání žalovanému. Posledním důkazem pak byla předžalobní výzva ze dne 26.6.2023 adresovaná žalovanému, jež byla dle podacího lístku žalovanému dne 26.6.2023 odeslána. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne 6.12.2017 na bankovní účet žalovaného 4 000 Kč, žalobce disponuje osobními údaji žalovaného a listinami shora uvedenými. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce převedl na účet žalovaného 10 000 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Pro úplnost je třeba zmínit, že i listina označená žalobcem jako výpis z bankovního účtu nevykazuje přílišné formální obsahové kvality a soud přistoupil k výše uvedeným závěrům o jejím obsahu jen s přihlédnutím k naprosté procesní pasivitě žalovaného. Z žádného provedeného důkazu však ani při zohlednění této pasivity a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného, nepodepsaným vyhotovením smlouvy a vzorem obchodních podmínek, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje žalobci sdělil žalovaný a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalovaného a tento následně vyjádřil, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů. Pokud pak bylo prokázáno pouze to, že žalobce uhradil žalovanému 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalovanému bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tedy absentuje právní titul, nemohla být sjednána doba plnění a žalovaný byl povinen obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak řádně a včas neučinil, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobce má rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku běhu úroků z prodlení nebylo v řízení prokázáno, tak žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v předžalobní upomínce odeslané dne 26.6.2023. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 29.6.2023, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následují den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení. 8. Pro úplnost soud dále uvádí, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, čemuž soud nepřisvědčil. Žalobce nedoložil jedinou objektivní listinu či jiný důkaz o majetkových poměrech žalovaného či provedených šetřeních. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém z