7 C 167/2024-48 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 13 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, (IČO , IČO, ), s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, peněžitá částka byla žalované poskytnuta bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, , a to po ověření správnosti kontaktu údajů uvedených žalovanou. Původní věřitel (společnost , právnická osoba, ) identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátila. Žalobkyně po žalované požaduje nesplacenou jistinu úvěru v částce 13 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , následně došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 8. 2. 2023.Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vyplývá, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností , právnická osoba, jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne 14. 1. 2024 vyplývá, že žalované byla ze strany právního zástupce žalobkyně zasílána písemnost. Žalobkyně dále předložila Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem , název, (pod záštitou společnosti , právnická osoba, ). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 1. 2024 vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele (společnosti , právnická osoba, ) na žalobkyni. Dále z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalobkyně dále předložila smlouvu o úvěru, v níž jsou jakožto účastníci smlouvy uvedeni společnost , právnická osoba, jakožto věřitel a žalovaná jakožto úvěrovaný (klient), kdy tato smlouva není podepsána žalovanou. Z potvrzení o provedené platbě the pay vyplývá, že dne 8. 7. 2022 byla provedena platba na účet č. , č. účtu, (VS , var. symbol, ), a to v částce 13 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 12. 6. 2024 vyplývá, že bankovní účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované. Dne 8. 7. 2022 byla na shora uvedený účet připsána částka 13 000 Kč.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) převedl dne 8. 7. 2022 na účet vedeném na jméno žalované částku 13 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její bankovní účet dne 8. 7. 2022 částku 13 000 Kč (platba připsána na účet žalované dne 8. 7. 2022). Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovanou byla dne 8. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o úvěru. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalované smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru není opatřena podpisem žalované. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění právního předchůdce žalobkyně na účet žalované plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ze strany žalované nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedla jakoukoli úhradu žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně neprokázala, kdy vyzvala žalovanou k plnění, neboť z podacího lístku nelze dovodit, že by se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalované dne 2. 7. 2024, následující den, tj. 3. 7. 2024, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 4. 7. 2024 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 občanského zákoníku).Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 13 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 4. 7. 2024 do zaplacení a žalobě v této části výrokem I. rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku žalobou uplatněného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř., v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Pro úplnost soud ohledně této kvalifikace uvádí, že žalobkyně podala u zdejšího soudu žaloby prakticky totožného znění pod sp. zn. 7 C 233/2020, 7 C 293/2019, 7 C 452/2019 či 7 C 363/2019. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč. Celk