7 C 203/2024-41 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 21 239,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, a to dne 26. 2. 2021. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč se splatností do 11. 2. 2022. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím internetových stránek (www., Anonymizováno, .cz), peněžitá částka byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to po prověření platební schopnosti žalovaného. Původní věřitel (společnost , právnická osoba, .) identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, a číslem smlouvy o úvěru , Anonymizováno, . Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 13 000 Kč i nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 239,59 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22. 12. 2023.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky žalovaného) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Z potvrzení o platbě společnosti , právnická osoba, . vyplynulo, že z účtu č. , č. účtu, byla dne 26. 2. 2021 odeslána platba ve výši 13 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, . Žalobkyně dále předložila dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kdy dne , datum, byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností , právnická osoba, . jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně dále předložila předžalobní výzvu ze dne 22. 12. 2023, z níž je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby a téhož dne mu oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Dále byl ze strany žalobkyně předložen podací lístek. Žalobkyně rovněž předložila smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2021, kdy tato smlouva není podepsána žalovanou. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 20. 8. 2024 vyplývá, že účet číslo , č. účtu, byl veden na žalovaného, přičemž dne 26. 2. 2021 byla evidována příchozí transakce ve výši 13 000 Kč, a to z účtu , č. účtu, .Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) převedl dne 26. 2. 2021 na účet žalovaného částku 13 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho bankovní účet dne 26. 2. 2021 částku 13 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 26. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 11. 2. 2022. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2021. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalované smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru není opatřena podpisem žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ze strany žalovaného nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedl jakoukoli úhradu žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, nebylo v řízení prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění. Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 13. 9. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (17. 9. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (výrok I.).Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 13 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 17. 9. 2024 do zaplacení a žalobě v této části výrokem I. rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 239,59 Kč včetně úroku z prodlení nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle částečného úspěchu žalovaného. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).