7 C 235/2024-51 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, (IČO , IČO, ), s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím internetových stránek (www.crediton.cz), peněžitá částka byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to po ověření správnosti kontaktu údajů uvedených žalovaným. Původní věřitel (společnost , právnická osoba, ) identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Žalobkyně po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu úvěru v částce 18 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, ., následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 14. 1. 2024.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vyplývá, že mezi společností , právnická osoba, a , právnická osoba, . byla postoupena pohledávka za žalovaným a následně dne , datum, byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností , právnická osoba, . jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne 14. 1. 2024 vyplývá, že žalovanému byla ze strany právního zástupce žalobkyně zasílána písemnost. Žalobkyně dále předložila smlouvu o úvěru, v níž jsou jakožto účastníci smlouvy uvedeni společnost , právnická osoba, jakožto věřitel a žalovaný jakožto úvěrovaný (klient), kdy tato smlouva není vlastnoručně podepsána žalovaným. Ve smlouvě je uvedeno datum poskytnutí zápůjčky – dne 18. 5. 2022, celková výše úvěru 18 000 Kč, doba trvání úvěru - neurčitá,, bankovní účet klienta – , č. účtu, . Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 1. 2024 vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele (společnosti , právnická osoba, ) na žalobkyni. Dále z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z potvrzení o provedené platbě (the Pay) vyplývá, že dne 18. 5. 2022 byla na účet č.ú. , č. účtu, zaslána částka 18 000 Kč. Ze sdělení ČSOB, a.s. ze dne 3. 9. 2024 vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, , je žalovaný, dále ze sdělení vyplývá, že na shora uvedený účet byla dne 18. 5. 2022 připsána částka 18 000 Kč.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) převedl dne 18. 5. 2022 na účet žalovaného částku 18 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Ze strany žalovaného nebyla uhrazena žádná částka.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho bankovní účet dne 18. 5. 2022 částku 18 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalovaným s absentujícím podpisem žalovaného. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Na toto plnění je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně neprokázala, kdy vyzvala žalovaného k plnění, neboť z podacího lístku nelze dovodit, že by se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 23. 9. 2024, následující den, tj. 24. 9. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 9. 2024 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 občanského zákoníku).Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 18 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 25. 9. 2024 do zaplacení a žalobě v této části výrokem I. rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku žalobou uplatněného úroku z prodlení z částky 18 000 Kč nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř., v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Pro úplnost soud ohledně této kvalifikace uvádí, že žalobkyně podala u zdejšího soudu žaloby prakticky totožného znění pod sp. zn. 7 C 233/2020, 7 C 293/2019, 7 C 452/2019 či 7 C 363/2019. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši