8 C 160/2024-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 15 360 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 000 Kč od 28.11.2023 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že účastníci řízení uzavřeli dne 25.7.2023 smlouvu o spotřebitelskému úvěru č. , hodnota, prostřednictvím internetu. Žalovaný na základě smlouvy ve stejný den obdržel bezhotovostně 10 000 Kč a tyto se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně v měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, žalobce po upomenutí žalovaného přistoupil ke svému právu sjednanému ve smlouvě a ke dni 27.11.2023 úvěr zesplatnil. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobci výpisy ze svého bankovního účtu či výplatní listy. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobní nárok pak sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného úroku ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 360 Kč představující sjednanou míru 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 28.11.2023 do 12.4.2024. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní výzvy žalobcem.2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru podepsané elektronicky dne 25.7.2023 vyplynuly práva a povinnosti účastníků řízení shora specifikovaná. Žalovaný se zavázal ke splátkám, kdy každý měsíc trvání úvěru bude splacen přirostlý úrok a jistina bude splacena kdykoliv. Žalobce dále doložil potvrzení o platbě, z nějž je patrno, že na účet č. , č. účtu, odeslal v době od 26.7.2023 do 2.8.2023 v několika platbách celkem 10 000 Kč. Dále žalobce předložil kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného. Dále žalobce předložil výplatní pásky žalovaného za dobu od prosince 2022 do června 2023, z nichž vyplynuly průměrné příjmy žalovaného ve výši 29 638 Kč čistého měsíčně. Z oznámení ze dne 24.11.2023 vyplynulo, že toto adresoval žalobce žalovanému s tím, že předmětný úvěr zesplatňuje. Žalobce rovněž předložil předžalobní výzvu, z níž je v kombinaci s rovněž doloženým podacím lístkem zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby písemností odeslanou dne 12.4.2024.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Účastníci řízení uzavřeli shora uvedenou smlouvu, žalobce následně na jejím základě zaslal na bankovní účet žalovaného 10 000 Kč. Žalobce disponuje listinami shora specifikovanými. Žalobce odeslal žalovanému předžalobní upomínku.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, čemuž soud nepřisvědčil. Žalobce doložil jedinou objektivní listinu o majetkových poměrech žalovaného a tím jsou jeho výplatní pásky. Tyto sice svědčí o poměrně stabilních a solidních příjmech žalovaného, které by v obecném měřítku měly postačovat ke splácení úvěru daných parametrů. Žalobce však nijak nedoložil, že by se jakkoliv zabýval výdaji žalovaného, byť alespoň zjištěním jejich výše od žalovaného apod. Žalobci přitom nic nebránilo vyžádat od žalovaného např. výpis z jeho bankovního účtu (úvěr byl poskytnut převodem na účet), který je jistě velmi přesvědčivým dokladem o poměrech každé osoby. Za dané situace soud nemohl shledat, že se žalobce dostatečně zabýval úvěruschopností žalovaného, když zcela pominul výdajovou stránku jeho poměrů, resp. nedoložil, že by se touto stránkou poměrů žalovaného jakkoliv zabýval. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak s odkazem na výše uvedené nutno shledat předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou, přičemž žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 10 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru či datum zaslání předžalobní upomínky).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 252 Kč, když soud