8 C 254/2024-40 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 10 100 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 10 000 Kč od 9.1.2024 až do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 41,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 913,56 Kč a nákladech na upomínání ve výši 217 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 23.8.2023 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “), smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě Smlouvy poskytlo Zaplo žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 3 985,34 Kč v měsíčních splátkách po 2 330,89 Kč, když poslední splátka byla splatná ke dni 23.2.2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu, žalovaný uhradil verifikační platbu. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, právní předchůdce žalobce tedy dluh z úvěru zesplatnil ke dni 24.12.2023. Tímto mu také vznikla povinnost zaplatit Zaplu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne po zesplatnění úvěru, tedy od 25.12.2023 až do 4.1.2024. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 61 352,03 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 3 763,56 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 364,44 Kč a nákladech na mimosoudní vymáhání ve výši 217 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení je požadován v zákonné výši z dlužné jistiny za dobu po splatnosti dluhu, tedy od 25.12.2023 do 4.1.2024. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Žalobce doložil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi Zaplem a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí 10 000 Kč žalovanému, který se úvěr zavázal splatit, jak je shora uvedeno. K této rovněž doložil obchodní podmínky sjednané jako její součást. Z oznámení ze dne 11.1.2024, které bylo dle poštovního archu dne 15.1.2024 odesláno žalovanému, vyplynulo, že žalovanému byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Dále žalobce předložil další tři upomínky adresované žalovanému bez dokladu jejich odeslání. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a Zaplem a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobce vyplynulo, že na účet č. , hodnota, odeslal dne 23.8.2023 částku 10 000 Kč. Dne 14.10.2022 Zaplo ze zmíněného účtu obdrželo 0,01 Kč s uvedeném jména a příjmení žalovaného. Z prohlášení zaměstnance žalobce ze dne 21.5.2024 vyplynulo, že dne 4.3.2024 byla vykonána cesta terénního pracovníka za žalovaným.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Zaplo poskytlo bezhotovostně žalovanému 10 000 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupilo Zaplo žalobci, což bylo žalovanému oznámeno písemností, následně žalobce také zaslal žalovanému předžalobní výzvu.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce ani netvrdil a tím méně pak prokázal, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se Zaplo zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nezabývalo, resp. tuto skutečnost nijak žalobce nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).8. S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 10 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky). Co se týče nároku na mimosoudní vymáhání pohledávky, tak zde žalobce ne zcela dostatečně doložil, že k tomuto procesu došlo, kolik bylo v dané souvislosti vynaloženo a je pak i otázkou účelnost takového postupu, když žalobce zároveň požaduje náhradu za předžalobní upomínku a k plnění nevedlo ani upomínání ze strany právního předchůdce žalobce.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, který zároveň zavinil zastavení řízení v rozsahu, v němž vzal žalobu zpět (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod