8 C 271/2024-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 53 664,68 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 11.6.2024 až do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 256 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 11.6.2018 žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , právnická osoba, , registrační číslo: , tel. číslo, , se sídlem v , Anonymizováno, , podnikající v České republice svým odštěpným závodem , právnická osoba, , IČO: , IČO, , smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem do 500 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobce se zabýval schopností žalované předmětný úvěr splácet, když ověřil pravdivost tvrzení žalované o jeho příjmech a výdajích prověřením interních i externích databází a v registru SOLUS. Jelikož žalovaná předmětný úvěr řádně nesplácela, právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 31.10.2022. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.11.2022 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Do doby postoupení žalovaná splatila celkem 128 025 Kč. Pohledávka sestávala ke dni postoupení kromě úroků ve výši 7 697,35 kč a úroků z prodlení také z nesplacené jistiny ve výši 60 270,34 Kč a z nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 224 Kč. Kromě výše uvedeného žalobce požaduje úhradu nákladů na vymáhání předmětné pohledávky ve výši 256 Kč. Žalovaný dluh zcela nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem, po postoupení pohledávky však ještě uhradila 30 880 Kč.2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalovaná ve věci uvedla, že nepopírá uzavření předmětné smlouvy, posílala i nějaké splátky, pak se dostala do problémů a nemohla již dále dluh splácet. Proces uzavírání smlouvy si již nepamatuje, aktuálně nemá žádné příjmy, vyživuje jedno dítě a je těhotná, po dohodě se svou matkou by mohla splácet 500 Kč měsíčně.3. Z dvou oznámení ze dne 29.11.2022, která byla dle poštovního archu odeslána žalované, vyplynulo, že žalované byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Z rámcové smlouvy ze dne 11.6.2018 a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 11.6.2018 uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vyplynulo, že jejich předmětem bylo poskytnutí úvěru do výše 35 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve splátkách ve výši 5,99 % čerpané částky a dále se zavázala za již čerpaný úvěr ve výši 16 529 Kč hradit 1 453 Kč měsíčně. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaná má příjem 13 393 Kč ze zaměstnání, bydlí s rodiči, nemá děti, celkové náklady na bydlení činí 2 000 Kč. Ke smlouvě byl připojen též formulář s informacemi o úvěru. Z oznámení ze dne 12.6.2018 vyplynulo, že tímto sdělil právní předchůdce žalobce žalované, že schválil její žádost o předmětný úvěr. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána před podáním žaloby. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a shora specifikovanou společností a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Z výpisu plateb vyplynulo, že právní předchůdce žalobce vyplatil žalované 167 158 Kč, žalovaná v dané souvislosti uhradila celkem 128 025 Kč. Z listiny označené jako výpis úkonů ze dne 8.4.2024 vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce , jméno FO, uvedl, že byly provedeny následující úkony vymáhání ve vztahu k žalované: obyčejný dopis a cesta pověřeného pracovníka. Z dopisu ze dne 26.9.2022 vyplynulo, že tímto právní předchůdce žalobce sdělil žalované, že odstupuje od předmětné úvěrové smlouvy.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce poskytl bezhotovostně žalované 167 158 Kč. Žalovaná v dané souvislosti uhradila právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci, 128 025 Kč a dále 30 880 Kč. Pohledávku za žalovanou postoupila shora uvedená společnost žalobci, což bylo žalované oznámeno, následně žalobce také zaslal žalované předžalobní výzvu.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 29.5.2022 (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o finanční úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak velmi stručně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o SP), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tato nebyla dostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.7. Žalobce nijak nedoložil, že by jeho právní předchůdce jakkoli ověřil údaje uvedené v úvěrové smlouvě či, že by provedl jakoukoliv lustraci žalované, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být v daném ohledu poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit důkazy a případně i tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012). Žalovaná navíc byla výrazně rizikovým klientem, deklarovala poměrně výrazně nízký příjem, přičemž při vyčerpání úvěrového rámce sjednaného ve smlouvě (35 000 Kč) a stávajících splátek by splátky žalované již činily přes 3 500 Kč měsíčně, tedy částku vyšší než čtvrtina příjmů. Žalobce nedoložil a netvrdil dostatečně, jakým způsobem došlo k navýšení úvěrového rámce, nicméně z výpisu čerpání a splátek vyplynula čerpání v řádu desítek tisíc Kč nad úvěrový rámec, kdy již splátky, pokud zůstala povinnost shodná ve výši min. 5,99 % měsíčně, byly zjevně neúměrné příjmu žalované. A to vše za situace, kdy nebyly kromě nákladů na bydlení nijak zjištěny výdaje žalované, dokonce ani ve formě jejího jednostranného prohlášení. Jelikož tedy není zřejmé, že právní předchůdce žalobce postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o úvěru, tak soudu nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se právní předchůdce žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalované dostatečně nezabýval, resp. tuto skutečnost dostatečně nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o úvěru.8. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je